Někdy je pokojíček problém

Někdy je pokojíček problém. Byla jsem třeba ve skanzenu na Veselém kopci, kde byl domek rodiny někdy kolem r. 1900. Měl jednu místnost cca 3x4 metry, kde byla kuchyně, obývák i ložnice rodičů. Prostě tehdejší 3 v 1. Spávaly tam i docela malé děti, ty větší už spaly na půdě na seně, měli jich prý devět. A taky vyrostli a určitě to na nich nezanechalo psychické následky.
Moji rodiče měli obecní 3+1, ale užívali jsme fakticky 2+1. Jednu místnost vyčlenil tatínek na svou kancelář (ano, i za socialismu měl svou kancelář). Byl to totiž obvodní veterinář a v té místnosti měl uskladněné jednak odborné knihy, ale druhak léky, a taky očkovací látky a jedy. Ta místnost bývala obvykle zamčená, mohli jsme do ní až jako větší děti, protože u malých se táta bál, že bychom tam mohli omylem něco sníst.