mě to rozvíjení také dojalo, již protože se můj bratr se ženou tak dlouho rozvíjeli, až se rozvinuli od sebe, protože jim v nějakém kurzu hlavně vtloukli, že nejdůležitější na světě jsou ono a jejich potřeby.
někdy si říkám, že bych také nejraději se někam spláchnula, když synci kolem lítají a ječí, ale já to odkládání dětí nějak nemusím. doma jsem byla sedm let a prarodiče jsem více než šetřila, nyní jsem ráda, že tedy pokryjeme prázdniny, ale pokud kluci nejsou doma, my samozřejmě chodíme do práce, kde bychom tu dovolenou nabrali?
a článek potvrzuje, že jedno dítě, žádné dítě - v té době jsem tedy vůbec žádný off-children weekend nepotřebovala
vztah si tužíme tak, že jsme přes pracovní den v kontaktu, pošlem si nějakou žertovnou sms, oceníme se, hádky pokud jsou, ono jde spíš o bouřlivou diskuzi, řešíme, tam kde nastane, protože to nakonec vyřešíme a to ať děti slyší, alespoň se naučí hádat se konstruktivně a ono to dětství našich dětí uplyne, že za chvíli už budeme mít na sebe času zase dost