a není to jen nějaké podobenství, je to opravdu hezký doklad egoismu a to oboustranného. A mimochodem, jestli ten vztah existuje, musí v něm skřípat mnohem víc věcí, než jen rozhodnutí o dítěti. Pokud se totiž lidé mají rádi, tak se o takovéhle věci dohodnou. Navíc, ona přece neříká "nikdy dítě", ale jen "počkáme" a čekání, když jí ani není třicet je imho normální. V tomhle věku už se člověk neutrhne, ale opravdu si to dobře rozmyslí a odhodlat se, to chvíli trvá.
Ostatně, předpokládám, že mužská polovina páru nepředpokládá svůj odchod na mateřskou, každopádně nebude dítě nosit dlouhých devět měsíců, nepovolí mu břicho, nezkazí se zuby, nebude po dvou hodinách kojit... Být chlap, směle bych plodila děti :) a dokonce bych je i ochotně živila. Pracovat totiž člověk musí tak co tak.
Prezentace ženy, které táhne na třicítku a chce ještě čekat s dítětem, jako kariéristické egoistické bestie, je hodně laciná. A k té panice se zabřezáváni po třicítce ... Sama mám teď 7týdenní dítě, je mi 35 a početí jsme se snažili jeden měsíční cyklus. A okolo rodí své první děti mé vrstevnice, takže nevím, jestli je situace tak tragická. Je jasné, že pokud máte první dítě v 35, těžko stihnete druhé, ale pokud člověk plánuje dítě v tomhle věku, většinou se nehodlá obklopit početnou rodinou.
Většina životních partnerů ví, s kým žijí a koho si vybrali. Takže pokud si někdo najde ženskou, pro která je práce prioritou, nemůže čekat, že se náhle změní v maminu. Zázraky se zpravidla nedějí.
Předchozí