Přidat názor k článku Inkluze ve vzdělávání není slepou uličkou

Už naši předkové přišli na to, že není špatné vzdělávat např. děti nevidomé a se zbytky zraku nebo děti hluché a němé ve specializovaných školách. Proč by měl být na každé škole učitel, který umí znakovat, když třeba za celou svou kariéru nepotká nevidomé dítě?

Já autorovi uvedu příklad z praxe: městečko s cca 5.000 obyvateli, 2 základky. přistěhovali se rodiče s dítkem školou povinným na vozíku. Do 5.třídy nebyl problém, učebny byly v přízemí. Od 6.třídy problém nastal, protože učebny a především odborné pracovny byly v dalších patrech. Budovy z poč.20.stol. nebyly bezbariérové. Vedení města si prověřilo situaci a zjistilo, že za podleních 40 let nebylo vybudování bezbariérové školy třeba. Bezbariérovost by vyšla na necelé 2 milióny s tím, že třeba dalších 40 let pak nebude třeba. Jenže schodolez pro vozíčkáře potřebuje pravidelné revize a údržbu. Udělali propočet a navrhli, že nejlepší by bylo platit dítku denní dojíždění do 30 km vzdáleného města, kde byla škola bezbariérová. Sluníčkáři přesto prosazovali vybudování schodolezu. Jak byste se v jejich situaci zachovali vy?