Přidat názor k článku Rodiče podporují dialog ke společnému vzdělávání dětí

Eržiko, píšeš, že "děti sedí u stolečku a samy pracují...". Jak donutíš sedět a pracovat dítě, které prostě sedět a pracovat nebude? Třeba ten můj zaostalý chlapeček by ti teda rozhodně neseděl a nepracoval. A to je maximální počet dětí v pomocné škole 10 na třídu, ve zvláštní škole byl maximální počet 16 (v době, kdy jsem tam pracovala). A podotýkám, že cikánské dítko jsme v té třídě měli jen jedno a patřilo k těm "chytřejším", pokud se to tak dá nazvat. Protože profil absolventa pomocné školy (po 8 letech povinné školní docházky - tyto děti mají školní docházku zkrácenou na 8 let) byl: číst a psát VŠECHNA MALÁ písmena, dle možnosti až tři velká, umět sčítat a odčítat do 20 s přechodem přes 10. Tyto nároky ale nesplnily všechny děti, ale jen ty "chytřejší". My jsme mezi těmito dětmi měli děti různě tělesně postižené, ale naštěstí žádné nemělo ADHD, a docela se naučily třeba sedět a aspoň ty ostatní nevyrušovat. Při těch 10 dětech tě můžu upozornit, že učitelka prostě jela 10 individuálních plánů, protože KAŽDÉ DÍTĚ mělo svou úroveň. Taky jsme v jediné třídě měli děti 6,5 - 15 let.
Zato ve zvláštní škole, jejíž jsme byli součástí, byly občas děti s ADHD, a ty by u stolečku rozhodně neseděly a nepracovaly, ty dokázaly tak rozbourat vyučování, že třeba učitelka půl vyučovací hodiny řešila chování jediného grázlíka a vyučování šlo ten den klidně do kopru. Pak si šla celá vyšťavená odpočinout na přestávku do sborovny, maximálně stihla vypít kafe, a po pár minutách jela nanovo. Pro ty ženské to byl doslova očistec a učitel = krotitel dravé zvěře.