Přidat názor k článku Rodiče podporují dialog ke společnému vzdělávání dětí

Hrozinko, musím se smát nad tím, jak do školství chce kecat každý, kdo má doslova do (_).(_) díru. On je přece odborník, XX let přece chodil do školy že? Pokud odborníci a i specialisté z různých neškolských oborů říkají, že to vidí jako nemožné, tak proč jim to nevěříme? Uvědom si laskavě, že Komeský a jeho škola hrou vznikaly v jiné době, za jiných podmínek a především NEZABÝVAL SE VZDĚLÁVÁNÍM NA TZV. DRUHÉM A VYŠŠÍM STUPNI! Komenský se zabýval vzděláváním dětí předškolního a a školního věku do cca 10 let věku dětí. Tam si můžeš hrát a můžeš v omezené skupině vzdělávat i děti, které jsou na různých stupních rozvoje poznání. Pokud bys ale prošla školstvím a trochu si všímala, co a jak učitelé vlastně dělají, tak by sis velmi brzy všimla, že vzdělávat vedle sebe dítě těžce mentálně postižené a dítě nadané prostě NELZE. A to ještě mluvíme o situaci, kdy jsme obě děti přesvědčili o tom, že by neměly toho druhého vyrušovat, např. běháním po třídě.
Promiň, každý pochopí, že třeba sportovci hrají nižší soutěž, vyšší, jsou rozděleni podle výkonnosti, nikdo třeba Jágrovi nezazlívá, že hraje nejvyšší hokejovou ligu a nemrcasí se někde v okresním kole, že prostě jeho výkonnost je od amatérů v okresním kole naprosto někde jinde. Každý chápe, že děti při výuce plavání rozdělíme podle toho, jestli umějí nebo neumějí plavat a každou skupinku učíme jinak a něco jiného. A ó ano, děti vedle sebou plavou vedle sebe v jednom bazénu, ale každá skupina v jiné dráze, některé dokonce začínají v dětském brouzdališti, aby se naučily splývat a nebály se hloubky ve velkém bazénu. A když tvrdíme, že děti mají i rozdílnou úroveň vzdělání, bohužel značné rozdíly mohou být i u dětí tříletých, natož pak starších, tak najednou přestaneme chápat odlišnosti a nacpeme je do jedné třídy a jedné skupiny? Ty jsi asi nebyla nadané dítě a neměla a nemáš nadané dítě. Já ti můžu naprosto zodpovědně říct, že třeba pro mne byla výuka na základní škole utrpením, ale protože jsme žili na vesnici, tak kromě lítání po venku prostě v té době ani nebyly další možnosti rozvoje schopností dítěte. Levou zadní jsem zmákla i střední školu a úrovní vzdělávání mi vyhovovala až náročnost na vysoké škole, kdy na nás naložili tolik povinností, že by to porazilo i vola. Bohužel se už nepodařilo překonat nedostatky, které vznikly kvůůli předcházejcím 13 proflákaným rokům. Pak jsem to zažila u svých dětí, ale to už byla společnsoti trochu jinde a taky jsme bydleli ve městě, kde byly možnosti trochu jinde. Moje dítka se ve škole neskutečně nudila, protože při nástupu do školy uměla číst, psát i počítat, ale Pepíček na úrovni zvláštní školy to fakt nedával (taky v ní nakonec skončil), další děti měšly normální inteligenci, ale paní učitlka se jim taky nemohla tak věnovat, protože na úrovni Pepíčka byly další tři děti, tak se věnovala Pepíčkovi a této skupině, pak dětem normálním a na ty inteligentní už jí nezbyl čas ani energie. Proto jsem si prosadila, že moje děti od 3.třídy navštěvovaly základní školu s rozšířenou výukou jazyků. Můžu ti naporosto zodpovědně říct, že první dva roky školní docházky pro ně byly doslova utrpení, ale v té 3.třídě doslova rozkvetly, protože se dostaly do skupiny dětí s podobnou inteligencí, do školy se začaly těšit a sály do sebe vědomosti doslova jako houby (v této době totiž ještě nebyly 8-leté gymply, dneska už je situace zase někde jinde). Až jsem si někdy říkala, že učit tyto děti je pro učitele taky utrpení. Ne proto, že by rušily, to ne, ale proto, že byly velice inteligentní. Moje dítě třeba někdy ve 4.třídě zaslechlo, že existují i jiné matematické soustavy než desítková, a tak se neváhalo zeptat, o co se jedná. Paní učitelka ztuhla, protože o tom někdy možná cosi zaslechla, ale nic o tom nevěděla. Nasměrovala dítko na matikářku na 2.stupni, tu to zaujalo, tak si problematiku napřed doma nastudovala a osvěžila a pak měly děti ve 4.třídě ve škole seminář o matematických soustavách a zkoušely počítat v soustavě dvojkové, když už jsou na ní založeny počítače, počítaly v soustavě šestkové, prootže ta je základem měr a vah v anglofonním světě, počítaly v sustavě dvacítkové atd. Sama matematikářka se později rodičům svěřila, že s tím měla sama co dělat, aby si našla informace. Dovedeš si představit, že učíš v jedné třídě a v jedné hodině tyto nadané děti a vedle nich Pepíčka, co se dva roky učí poznat M a A a 1 a 2? A můžeš si na to klidně číst Komenského třeba i pozpátku.