Přidat názor k článku Nedivím se ženám, co chtějí rodit doma

Tak já rodila v nemocnici 3x, teď už se pomalu připravuji na čtvrtý porod. A i když to bylo pokaždé jen horší a horší, nikdy bych si nevzala na svědomí do té nemocnice nejet a rodit doma. Něco jiného je, kdybych to nestihla, ale to nejspíš nehrozí . První porod v Ostravě, porodní bolesti jsem měla už dva dny dopředu, takže před vlastním porodem jsem dva dny nespala a nejedla, když mě přijímali do nemocnice, řekli, že už to půjde rychle (rodila jsem pak ještě dalších 12 hodin), když jsem je únavou úplně mrtvá prosila, ať mi dají něco od bolesti, řekli, že není třeba, že mi vlastně píchnou něco, pro zesílení stahů ať to jde rychleji, vystřídala se směna a jediné, co jsem slyšela bylo, že teď už to půjde rychle (ještě 8 hodin), no nakonec jsem porodila, i když jsem několikrát omdlela ve sprše a manžel mě musel jistit. Hodně dlouho jsem se z toho vzpamatovávala. Druhý porod ve Šternberku, jela jsem tam až po 10ti hodinách bolestí doma, abych tam nebyla tak dlouho, byla 1 v noci a mě pustili vodu, píchli oxytocin, zhasli a nechali mě tam samotnou bez kontroly 4 hodiny. Manžel musel být doma s malým, řekl že přijede, až zavolám. Když přišli na kontrolu, byla jsem bez sebe bolestí a strachem, sestry byly nepříjemné, že je tam takhle k ránu otravuju. Prý ať neřvu, že tím ruším klid. I to jsem ale zvládla, manžel to stihnul, po porodu sestry odešly a já tam vyčerpáním zvracela do nějakého kýble, co tam manžel našel. Třetí porod opět Šternberk, do nemocnice jsem jela po několika hodinách bolestí, až už jsem to nemohla vydržet, opět jsme dojeli kolem 2 v noci. Pustili mi vodu a tradičně píchli oxytocin (ani se mě neptali), když jsem chtěla epidural, řekli, že mám smůlu, že v noci tu není anesteziolog. Sestry byly ještě víc protivné, co jsem si to vymyslela, že tam jedu takhle v noci. Zkontrolovat mě přišly jen jednou, asi 3 hodiny od příjmu, to už jsem manželovi řekla, že ať je zavolá, že cítím hlavičku. Bolesti byly ty nejhorší, co jsem zažila a řvala jsem jak tur. Když sestra přišla, řekla, ať ze sebe nedělám hysterku, že už jsem rodila dvakrát a už to mám mít zmáklé. Už mě ani nemohli dát na křeslo, když jsem se tam vyškrábala, řekla mi, že jsem teprv na 8 a že ještě tlačit nemám. Já už na ni ale z vysoka sr.la a tlačila, po dvou zatlačeních byla malá venku. Doktorka přišla až potom, jen se koukla, řekla že dobrý, sestra mě hned "pomluvila" že jsem vysoce nespolupracovala, proto jsem se natrhla. A až byla malá venku, tak mi píchli něco na bolest (opět mi to řekli, až potom, co mi to píchli) a odešli. Manžel musel odejít domů a já tam byla s malou v náručí a po té injekci se mi chtělo tak strašně spát, ale zároveň jsem se bála, že mi malá vyklouzne a spadne na zem (dali mi ji hned na kraj postele), že jsem to nějakým zázrakem vydržela. Teď mě čeká čtvrtý porod a tentokrát chci zkusit Olomouc, tak uvidím, jaké to bude tam.....