- "Výživné musí být vždy přiměřené. Jenže není."
tušíte co se míní onou přiměřeností ?
- "Tady se Ústavní soud baví o výživném nepřiměřeně vysokém. Jenže se stávají případy, kdy je stanoveno výživné, ale povinný rodič, obvykle otec, třeba dlouhodobě onemocní a už ty výdělky prostě nemá."
ÚS se nebaví, kdežto rozhoduje. V dané věci o tom, zda 100 000 Kč/měs. je oprávněně vysoká částka, kterou má rodič přispívat na jedno dítě. A ÚS vyjádřil jasně, že není a toto vyjádřšení zdůvodnil.
- "Pak je výživné pro dotyčného rodiče doslova likvidační a já jsem se osobně ještě nesetkala se situací, kdy by soud výživné snížil."
to ovšem nečiní ÚS. Snížení výživného určí soud prvostupňový na základě žádosti povinného, samozřejmě pokud je oprávněné.
- ".. soud velmi necitlivě doporučuje, aby byl starý člověk šoupnut do ústavu. Hnus, velebnosti, chce se mi blejt."
Jednak to nebyla věc ÚS, jednak jsem si téměř jist, že soud nic takového nedoporučil (konečně soud ani nevydává doporučení), kdežto ve zdůvodnění vyjmenoval možnosti.
Předchozí