Přidat názor k článku Ústavní soud: Výživné musí být vždy přiměřené

Ello, on je to problém. Péči potřebují obojí a nelze dát jednomu z nich přednost.
V případě dětí ale třeba víš, kdy asi tak skončí studium, v případě seniora nevíš zhola nic, jak dlouho to bude trvat, jestli a případně jak se stav zhorší atd.
Tady se to nakonec vyřešlo takto: matka dětí věděla, v jaké situaci otec je. Přesto požádala o zvýšení výživného. A protože při rozvodu prohlásila, že otce oškube do trenek, měla i širší rodina otce vcelku jasno a považovala její postup za neetický, na hranicích hyenismu. Už jen proto, že o výživné nežádala sama, což je osvobozeno od soudních poplatků, ale prostřednictvím kamarádky advokátky. Proč ne, blbec otec to přece zacvaká, ne? Co na tom, že částky za advokátní pomoc mohly jít dětem, rozvedeného otce je třeba řádně škobat a ještě mu zakázat styk s dětmi, protože je to přece vyvrhel, že. Takže se sešla rodinná rada, probralo se, jak otci pomoci a pak se postupovalo následovně: auto (20 let starou ojetinu, kterou potřeboval, aby mohl nakoupit a nákup přivézt) přepsal na přítelkyni. Dům přepsal darem na sourozence, aby byla jistota, že další dispozice s domem nebude nadále dělat jednotlivec. Pak se konal soud o výživné. Otci nemohlo být výživné zvýšeno, neměl příjem a doložil lékařské zprávy, prokazující objektivní nepříznivou zdravotní situaci v rodině. "To nevadí, že nemá příjem, má ještě auto, to je možno prodat". "Nemám auto". "Jak to?" "Dal jsem ho pryč, neměl jsem na provoz". "To nevadí, má ještě dům." (a prodat někomu střechu nad hlavou, dům, který vybudovali jeho rodiče vlastníma rukama za nemalé pomoci dětí, které se tam dost nadřely, soud asi považuje za normální, když je to navíc v nelehké sociální situaci). "Já už nemám ani dům, neměl jsem na jeho opravy". Advokátka ztuhla, soud nechal informaci ověřit a zkonstatoval, že výživné se zvyšovat nebude, není kde brát. Tak prostě dopadne ten, kdo chce moc, nakonec nemá nic. Kdyby blbá matka nezakazovala dětem styk s otcem a netrestala je za to, mohly otci pomoci třeba s posekáním zahrady nebo údržbou a jednou by mohly i dům zdědit. Takto nedostanou nic. Když se k otci neznají ještě za jeho života, proč by měly jednou dědit dům? Pokud by otec potřeboval ve stáří pomoc, protože už třeba nebude moci připravit topení na zimu (topení elektřinou mu rozvodný závod nepovolí, plyn ve vsi není, takže se tam topí uhlím a dřevem) nebo bude potřebovat pomoc i v dalších oblastech života, může dům pronajmout nebo případně i prodat, je to jeho zajištění na stáří.
S tímto postupem naprosto souhlasím, a říkám to jako matka samoživitelka, která se sama soudila o výživné. Je třeba být aspoň trochu lidský a nesnažit se druhého oškubat na dřeň, i když jde o zrovna výživné na děti.