A nejedl nikdy? Já sytá hladovým věřím, mám mírného nejedlíka, u kterého se to teď mezi sedmým a osmým rokem zlomilo - má období, kdy je ochoten ochutnávat jídla, která několik let nevzal do pusy, a zpravidla na ně reaguje slovem "mňam!". Byl hodně žravé (pivé) mimino, hodně žravé a všežravé batole, pokazilo se to někdy kolem nástupu do školky. Taky jsem si říkala, vaří tam jinak (pestřeji a zdravěji, než já tehdy doma), tak holt ty jáhly nebo červenou řepu nejí... ale pak si nějak začal vymýšlet i mimo MŠ. A taky v tom věku teprve začal mluvit, tak začal mluvit do jídla
. Mladší dcera byla zdatný kojenec, ale jinak spíš nejedlík, měla i období, kdy jsem tu zakládala témata, co s batoletem, které preferuje pránickou výživu, ale pak se to nějak spravilo... a zase pokazilo kolem nástupu do školky. Tak doufám, že do dvou let se to u ní zlomí taky. Nejmladší do školky ještě nechodí, jí skoro všecko, co mu podsunu, tak jsem na to letos zvědavá.
Syn má spolužáka, který jí (tedy spíš nejí) skoro jako ten tvůj, a věřím, že to není tím, že by ho zmlsali (on si sladkosti a pochutiny dá, ale z normálních jídel tak jedno dvě, částečně, a přesně podle konkrétního postupu a z konkrétních surovin).
Nemám kolem sebe dost široký vzorek, ale myslím si, že se to dost často pojí s nějakou poruchou (ADD, ADHD, PAS,... nu, taková Temple Grandinová přece vyrostla a žila na jogurtech a želé).