No, myslím, že na šílené psychické stavy se připravit nedá. Mě třeba poprvé zaskočilo, že jsem syna okamžitě bezvýhradně nemilovala, spíš mi přišel jako takový vetřelec, se kterým jsem si nevěděla rady. A to skoro pořád spal. To trvalo pár týdnů, pak láska udeřila s plnou intenzitou.
Podruhé to bylo úplně jinak, po porodu, kdy se nás kluk pokusil oba zřejmě zabít, jsem do něj byla hned zamilovaná, žádné plačtivé situace si nevybavuju a byla pohoda - a to nespal a řval tři roky.
Předchozí