Přidat názor k článku Spolužáci Honzíkovi pomáhají

Já nevím, co je MR.

Já beru, že k dítěti s DS se ostatní mohou chovat dobře. Ale nikdy to nebude takové to plnohodnotné kamarádství. Já jako dospělá se také mohu stýkat s někým takhle postiženým, mít ho ráda, zažívat s ním hezké chvíle, ale nikdy mi nebude takovým tím kamarádem, se kterým můžeš probírat všechno, protože on to prostě nepobere.

A mně přijde, že tyhle děti, které mentálně zůstanou na úrovni dětí, nemají možnost se seznámit s někým sobě podobným a rovným, aby mohly mít takové vztahy. U zdravých, tuhle možnost zajišťuje především škola, kroužky a sousedství. U těchto dětí je to problém, protože když chodí samy do normální třídy, tak tam ta možnost není, v sousedství se taky hned tak někdo nenajde, tak jedině jestli je nějaké komunitní centrum. Ale to je zas problém na vesnici nebo maloměstě s dopravou.