Vzdycky, kdyz slysím, ze v páru panuje nesoulad co se pocetí potomku týce, tak mi to pripadá hrozne smutné. Pro toho odmítaného to musí být hrozne frustrující, at je to muz nebo zena. Netroufám si soudit, na cí strane je problém casteji, to neví asi nikdo z nás. Známe samozrejme kazdý nejaké prípady, ale to je jen z naseho okolí a jaká je situace celkove, tezko ríct. Jenom me tak napadlo, ze se sice porád mluví o biologických hodinách zeny (coz je fakt), ze zena má mít rodinu (coz je podle me taky fakt), ale na to jsou jaksi treba dva. Proto by asi bylo dobré mluvit o tom, ze i muz má mít rodinu, ze muz má být otcem. Ze jako je pro zenu normální být matkou, melo by pro muze být prezentováno jako normální být otcem. Muze sice netlací biologické hodiny, ale tezko se dá spoléhat na to, ze se vybourí a v sedesáti zacne plodit. Takze by tam mely být pro nej jakési psychologické biologické hodiny. A ne ve vsech médiích (podle kterých se valná cást lidstva orientuje, ani o tom neví) mluvit porád o biologických hodinách zeny a muzi ze jsou svobodní sekáci a free. S kým si mají tedy ty zeny deti potom rídit?
Předchozí