Milá jmenovkyně, svůj příklad použít mohu prostě proto, že to příklad je. Příklad z praxe :) Nikdo jistě nemá záruku, že to tak bude i u něj, ale klidně to tak být může. Nebo taky ne a bude se o dítě marně snažit do 45. KOneckonců, proč ne, Marta Chadimová porodila první dítě,když jí bylo kolem patesátky a její životospráva určitě nebyla zrovna příkladná.
Zkrátka, Španělé mají takové hezké úsloví: "Vem si co chceš a zaplať za to, řekl Bůh." Prostě, někdo chce zůstat bezdětný do poměrně pokročilého věku, jde jen o to, aby pak počítal s placením.
>A nazývat egoismem to, ze manzel touzí po díteti, kdyz chudince manzelce z toho povolí bricho... < A ne? Jen o svém břiše může člověk rozhodnout sám, o cizích ne :))
Ze zkušenosti vím, že postoj určitého typu ženských po třicítce k těhotenství se dá charakterizovat slovy: "Bojím se, že zblbu a ztloustnu, bojím se, že na mě přátelé zapomenou, bojím se, že mě v kšeftě někdo vyhodí ze sedla a že zůstanu sama v pustém bytě se řvoucím miminem. BOjim se smrti, komplikací a změn." Nejde o to, že by dotyčné byly neschopné, spíš o to, že v tomhle věku už člověk zvažujr rizika. Všechny ty strachy jsou dost opodstatněné a buď dotyčnou její partner dokáže dostatečně věrohodně ujistit, že ty negativní dopady spolu minimaliuzují, nebo se nemůže divit.
Pokud chlap tyhle obavy bagatelizuje, zaslouží spíš nakopat zadek, než se stát otcem dítete a pro jeho partnerku je to jasný signál, že z tohohle směru kýžená pomoc nepřijde.
Předchozí