Páni, Mirko,
toho se nechci dožít, aby moje děti hodnotily můj soukromý život jako SELHÁNÍ.
Zrovna dnes na to od rána myslím. Kde začíná a kde končí zodpovědnost rodiče za život jeho dítěte v dospělosti, tj. za jeho zdraví, za volbu povolání, za jeho sebevědomí, životní postoje, výběr partnera atd.?
Moje šestnáctiletá dcera už nějakou dobu kouří. Mně to strašně vadí, ale neumím jí v tom zabránit. Neumím, nevím, co mám dělat. Nemůžu ji někam zavřít, nemůžu ji vodit do školy a zpět, nechci jí sebrat peníze, které si vydělá na brigádě. Dnes v noci jsem ji slyšela kašlat a mám o ni strach. Dokonce mě napadlo, jestli velice přísný způsob výchovy včetně častých tělesných trestů, který na mě a na sestru aplikoval náš otec, nebyl lepší než moje snahy o empatii a podporování všestranného rozvoje její osobnosti :-)). V 16 letech bych se nebyla odvážila kouřit, protože bych se bála výprasku. Dcera se nebojí ničeho. Ale co když mě za pár let, až bude třeba mít následkem kouření zdravotní potíže, řekne, že je to moje vina, moje SELHÁNÍ, že jsem měla být přísnější?
Zajímal by mě tvůj názor.
J.
Předchozí