Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Hledá se matka

Mirko,
to, co píšeš o Tvojí matce, bych mohla já napsat taky o své. Taky jsem si začala všímat její výchovy více až po narození dcery, když jsem si uvědomila, že takhle bych já vychovávat nechtěla a ani nedokázala. Najednou jsem si uvědomila, že některé věty a urážky, tvrdou kritiku a shazování bych prostě nebyla vůbec schopná vypustit z pusy. Taky jsem si uvědomila, že spousta věcí, která nám předhazovala jako přednost a oběť, dělala proto, že jí to vlastně vyhovovalo. Šla brzy do práce (práce ji bavila víc než být doma s dětmi a babička byla k dispozici), málokdy si brala paragraf (ze stejných důvodů), domácnost byla vždy v pořádku, nikdo jí nemohl nic viditelného vytknout. Její kariéra nebyla založena na znalostech, ale na tom, že nikdy nechyběla, narozdíl od většiny kolegyň.
Moje matka může směle říct, že ji nikdy nikdo neviděl neupravenou, v bytě nikdy nebyl obzvláštní binec, děti jí taky nedělaly ostudu. Nikdy si s námi ale nehrála, neorganizovala volný čas, nikdy nevymyslela nějakou zábavu. Do života jsem taky šla vybavena nízkým sebevědomím, podceňováním se a měla jsem pocit, že nejsem dost dobrá pro to, aby byl vůbec někdo někde na mě zvědavý.
Teď prý mámě dělám otevřeně ostudu - nejsem dost "za dámu",mám velký zadek, doma mám binec, prostě i nadále nedělám nic dobře. Ale dcera je snad šťastná, rozhodně nemusí mít pocit, že pro mě není dost dobrá.