Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Hledá se matka

Adino,
já jsem matku taky uznávala, leccos (ohledně výchovy) jsem si uvědomila až po narození dcery. Ale neberu to nijak tragicky, každý udělá v životě nějakou chybu, já mám ve výchově určitě taky mezery.
I za totality byla možnost věnovat se dětem a nejen "budování socialismu". Dva moji spolužáci měli matky dokonce v domácnosti (dnes obě už v důchodovém věku podnikají). Jiné matky to zase zakamuflovaly tak, že chodily na dvě hodiny uklízet, ale zaměstnané byly. Na rodinu jim času zbylo habaděj. Samozřejmě o to více musel vydělat otec nebo se museli uskromnit. Naopak jiní dva spolužáci žili trvale u babičky. Proto beru řeči, že za totality NEŠLO víc se věnovat dětem jako výmluvu. Tehdy šlo snadno pořídit si děti a jejich výchovu přehodit na někoho jiného a hodně lidem to asi vyhovovalo. V konečném důsledku jsou ale stejně zodpovědni rodiče.
Já to řeším tak, že se po práci věnuji dceři, velké mezery mám v péči o domácnost a taky nemám čas na sebe. Až čas ukáže, jestli je to velká chyba nebo ne.