Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Hledá se matka

Ahoj Pettino,
zjišťuji, že máme hodně podobné názory, možná i povahy. Každopádně já narozdíl od tebe mám děti dvě. Dokud jsme měli s manželem jen jedno dítě, moc se zase nezměnilo. Manžel chodil do práce, já byla doma, vše jsem stíhala, tzn. uvařit, uklidit, nakoupit, vyprat, vyžehlit a ještě se věnovat dítěti, chodit s ním do MC, na houpačky apod. Navíc jsme měli i hodně hlídání, moje máma (ale i táta) byli z vnoučka jako u vytržení, hodně si ho brali na víkendy i mimo něj, máma neváhala trávit s ním velkou část dovolené, takže jsme s manželem měli i čas na vlastní zájmy (sport, knihovna, PC apod.). I tchýně se docela hodně zapojovala do hlídání. A taky babičky, resp. prababičky.
Jenže manžel chtěl druhé dítě a před pár měsíci se narodilo. Od té doby nic nestíhám, vařím stěží 1x - 2x týdně, prádla mám hory, přestala jsem žehlit (nebyl čas), nakupuji až když se vrátí večer manžel z práce (kdo má dvě děti, ví jak je těžké obstarat nákup s kočárem a mrňousem za ruku) a hlavně NESTÍHÁM uklízet. Takže je u nás prakticky permanentní bordel - hračky, oblečení po zemi, různé manželovy krabice se součástkami k PC atd. atd. Dřív se tu taky válely hračky starší dcery, ale to byly jen hračky, nyní je to spousta dalších věcí (noviny na stole, mezi tím použité nádobí), já to jen obtížně zvládám hrnout na jednu hromadu, když potřebuji např. vyluxovat (stěží jednou týdně, dřív v pohodě 2x) a nádobí naštěstí můžu cpát do myčky, která ho umyje za mne. Přestože jsem zrušila žehlení, mám neustále hory prádla, která jen s vypětím sil zvládám složit a uklidit do skříněk, ze kterých se ale stejně zase okamžitě vytahuje (kdo má dvě malé děti a manžela coby třetí, ten mě určitě chápe).
Konec popisu naší domácnosti. Dalším problémem je, že všichni příbuzní okamžitě po narození druhé dcery začali tvrdit, proč bychom měli chtít hlídání, ať si hlídáme sami, když máme dvě děti, že pro nás nemá existovat zábava, ale úklid a věnování se dětem, co z nich vyroste, nějaké kino, divadlo, sport zkrátka neexistuje, když mám hlídání, tak jen na to, abych stihla nakoupit, uvařit a hlavně uklidit, protože to takhle nejde...
A to všechno jen proto, že máme DRUHÉ dítě, u jednoho nebylo skoro nic problém, u druhého je VŠECHNO problém.
A bohužel i manžel, ač s prvním dítětem docela pomáhal, s dcerou chodil (hlavně když už byla pak větší a dokud byla menší, tak proto, že byla jen jedna, jsem vše stíhala) ven, já mohla vařit, uklízet, nakupovat nebo si i zajít ke kamarádce (ty jsem taky už zrušila), ke starší dceři i v noci vstával, pečoval o ni, pomáhal v domácnosti a teď?
Najednou je to všechno moje starost, manžel se chce bavit (hospoda, kytara, kamarádi, sport), muž má vydělávat a žena se starat o děti a domácnost (jako tvůj manžel, Pettino, co?), kritizuje nepořádek doma, proč to není jako dřív, přitom sám ruku k dílu nepřiloží, maximálně ještě tak vezme na ruku prtě a lehne si s ním před televizi či vleze před PC a pomíjím, že kritizuje můj vzhled po porodu dvou dětí (ale to snad tvůj manžel nedělá, Pettino, nebo jo?).
Omlouvám se za dlouhý výlev, ale nějak to na mne dnes dolehlo.
RA