Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Hledá se matka

Máš pravdu, Šáry, já druhé dítě nechtěla, mě by bývalo v pohodě stačilo jen jedno. To druhé samozřejmě mám ráda, mazlím se s ním, hraju, pryč bych ho nikdy nedala, ale není to takové jako s prvním dítětem. Vím, že to bude znít hrozně, ale zkrátka druhé dítě narušilo všechno co bylo předtím. Nemám prakticky žádný soukromý život, jen uklízím, vařím, peru, nakupuji, ale znát to není. Samotné mi není milé, že jsem pak nervózní, bohužel občas i na děti a trápí mě to. Připadá mi, že to druhé dítě jsme neměli mít, neměla jsem dát na přemlouvání manžela, že jedináčci to mají těžké, že s druhým dítětem v rodině bude víc legrace, že se děti spolu zabaví, budou si hrát a já budu mít víc času. Nevím, možná časem, teď akorát starší (4,5 roku) žárlí, když si mladší (9 měsíců) půjčuje její hračky, občas pravda malou taky zabaví, ale rozhodně mám (snad zatím?) mnohem víc starostí než užitku s druhým dítětem. A obávám se, že se to jen tak brzy nezlepší. Prostě mám pocit, že s druhým dítětem jsem si sama pod sebou podřezala větev a že mě, jak říkáš, ostatní nechali na holičkách. Což o to, tchýně i moji rodiče stále hlídají, ale už to není tak bezproblémové jako kdysi. Mají u toho spoustu řečí, nehlídají rozhodně spontánně jako první dceru a druhé dítě jim musím vyloženě na hlídání nutit. První si brali sami. Vím, není to jejich povinnost, ale... A bohužel si nemyslím, že se to nějak zlepší až třeba mladší trochu odroste, začne chodit, sama jíst, pít, oblékat se, zkrátka bude samostatnější. Vždycky ta starší bude mnohem víc napřed a mladši ji bude brzdit, takže prarodiče budou chtít vzít starší např. do zoo, ale mladší nevezmou, protože by ji to nebavilo a nudila by se a otrávila by tím všechny ostatní a narušila daný program.
Zdá se mi, že zaběhaný režim nebude nikdy. U prvního to trvalo cca půl roku, u druhého konce nevidím.
Kde bych měla vzít víc času? Kouzelnice, abych si přičarovala ke dni další hodiny navíc, nejsem. A pomocnici v domácnosti nechci paradoxně já. Není mi nějak příjemný pocit, že by se mi po domě pohyboval někdo cizí. S manželem o současné situaci mluvím hodně, ale mám spíš pocit, že ho to obtěžuje a je pak nervní a naštvaný. Jo, jo, je to se mnou těžké.
Sagittario, nenapsala bys mi, prosím, odkaz na tu českou odnož FL? Já se taky v uklizeném bytě cítím mnohem líp než v binci, ale zkrátka nestíhám to změnit. Na jednom konci začnu a než jsem hotová, je to znova od začátku. Dřív jsem mívala dům jako klícku, bez problémů jsem mohla přijmout kdykoliv návštěvu )stačilo před ní jen na pět minut naházet hračky starší do krabic) a teď návštěvy raději odmítám a různě se vymlouvám. Navíc bych už ani neměla ten čas se věnovat návštěvě, pít kafe a povídat. Maximálně by tu návštěva seděla v obýváku a já bych u toho uklízela a zpracovávala prádlo :-))
Díky za vaše názory a postřehy a rady.
RA