RA,
mezi řádky z tvého psaní dost vyplývá, že se z nějakého důvodu neztotožňuješ s tím, co děláš.
A taky z nějakého důvodu trochu masochisticky odmítáš pojmout problém z čistě technického hlediska.
Takže se nemohu nezeptat, co je za tím ještě jiného.
Kdyby to byl jen "technický" problém (málo času na sebe a domácnost), dalo by se to opravdu asi řešit tou pomocnicí do domácnosti. Manžel, jak říkáš, není ochoten se příliš zapojit ani něco moc řešit, a Ty se sebemrskačsky trápíš (domácnost asi objektivně nestíháš sama, otravuje Tě, že neděláš nic jiného, než to, ale přesto odmítáš nechat si s tím pomoct). Připadá mi to, jako bys měla pocit, že manžel ani Tvé okolí Ti nejsou tou oporou, jakou bys čekala, a jako bys za to chtěla trestat sama sebe.
Vím, že to není jednoduché, sama váhám, ze kterého úhlu se na to podívat.
Kdybych byla na Tvém místě, asi bych zavolala na linku důvěry a nechala si doporučit dobrého psychologa. S tím bych pak rozebrala svou situaci a možnosti jejího řešení. Potřebuješ někoho, kdo není citově angažovaný a kdo dokáže Tvou situaci nahlédnout bez zbytečných emocí.
A asi bych se snažila neuvažovat stylem "já VÍM, že ani když dcera bude starší, nebude to ono". Život nás někdy dokáže velmi překvapit, a kupodivu ne vždycky to bývají překvapení nepříjemná :o))
Hodně štěstí a síly, věřím, že to vyřešíš tak, abys byla spokojená.
Šáry
Předchozí