Přidat názor k článku Co je nového v očkování dětí

Hlavní argument odborníků pro POVINNOST očkování je právě zajištění plošnosti. Naše společnost není už tak nepřizozeně uzavřená jako byla před rokem 1989. Co se týká TBC, tak už se začalo očkování koncem 80. let rušit, po té se skokem zvětšil výskyt lidí s otevřenou TBC a program "ukončení" se samozřejmě zastavil. Pravé neštovice se vymítili (i když jsem zase slyšela něco jiného) a neočkuje se už přes dvacet let.
Za vakcínu proti Heamofilus influenza můžeme děkovat a očkovat proti hepatitidě B je podle mě také rozumné - stačí, když se dítě někde škrábne nebo něco strčí do pusy.
Na druhou stranu mi nepřijde nijak rozumné očkování proti chřipce, ale to povinné není. Podobný vztah mám k novince - očkování proti planým neštovicím. (Ale zase mnoho rodičů kolem mne je nadšeno a hned se o to zajímají.)
Systém je u nás nastaven tak, že co je POVINNÉ je plně hrazené z našeho (nemalého) zdravotního pojištění a ostatní je za "tržní ceny".
Mě nejvíce na stávajícím systému vadila nepružnost (přesně dané termíny, hromadná "lžička" proti poliomyelitidě, proti TBC se očkuje v porodnici, i když je čas mnoho týdnů), ale zjistila jsem, že to je to hodně v rukou konkrétního pediatra - individuální očkovací kalendář není problém. S dobrým pediatrem se dá i dobře diskutovat o nutnosti daného očkování i jeho vedlejších účincích. Dobrý pediatr neočkuje dítě, v době kdy to není vhodné apod.
Celkově mohu říci, že mám já i moje děti s očkováním dobré zkušenosti a vedlejší účinky jsme nezaznamenali. Máme také dobrého pediatra :-) Moc by se mi líbilo, kdyby společnost akceptovala, že rodič je ta nejvyšší instance, ale asi k tomu čas nedozrál ...