Přidat názor k článku Já tě pustím sednout

Take si myslim, ze dnes VIC mladych lidi nez pred 10-20 lety nenapadne vstat. A nejspis to bude skutecne tim, ze k tomu mnoho z nich neni vedena. Nevim jak vy, ale ja se casto setkavam s pristupem: Neziju v komunismu, ale v demokracii, tak si muzu delat co chci. Umirnenejsi tvrdi: tak mam (ja, dvacetilety) na to sedadlo stejne pravo jako ty (zena v 8. mesici, osmdesatilety s berli).

Navic, nase spolecnost se stylem zivota zacina blizit te zapadni. Nezapomenu, co se mi stalo pred par lety v metru ve Vidni. Do tak stredne plneho vagonu pristoupila "starenka nad hrobem", cca 70-80 let. Pustila jsem ji sednout. Ta pani z toho mela takovy sok, ze mi jeste dalsi 3 stanice, nez jsem vystupovala, dekovala.

A jeste jedna historka k te svobode. Vcera jsem jela z Prahy primestskym autobusem domu. V autobuse byly 2 kocarky a 3 mimina (to moje v satku ;)). Ulicka plna lidi. Na druhe prazske zastavce (nemocnice Krc) chtela nastoupit pani se psem bez nahubku, chtela jet 2 stanice (nevim, proc nemohla jet nekterym z mestskych autobusu, ktere ji jedou co 5 minut). Ridic ji rekl, ze ji nevezme - a nastalo rodeo. Dama se na nej rozkricela, ze ma POVINNOST ji vzit, protoze ona ma PRAVO tim autobusem jet, protoze nezijeme v komunismu... atd. Soudnost a slusnost se jaksi nekam vytratila.