Přidat názor k článku Já tě pustím sednout

Já jsem pár dní před porodem jela šalinou (elektrikou/tramvají), ale protože jsem žila HODNĚ hekticky a za celé těhotenství jsem si ani nestihla pořádně uvědomit, že jsem těhotná. Měla jsem měla jsem takový ten oteklý obličej a namísto mých obvyklých 50 kilo neuvěřitelných 70.

Jediný, kdo mě pustil sednout byl tak osmdesátiletý dědeček. Byl to hrozně zvláštní pocit, do té doby jsem brněnské důchodce moc nemusela. (Kdo jezdí 5 od Sparu, tak asi tuší proč :o))

Ale hned druhý den mi jedna důchodkyně ve vesnici, do které jsem se přistěhovala, nechala opět pocítit realitu. Jela jsem na zkoušku a nebylo mi vůbec dobře. Byl únor, na zastávce žádná lavička, autobus měl zpoždění.. Přijel asi se dvacetiminutovým zpožděním. Byla jsem promrzlá, bolely mě záda, nohy, hlava... Blee.. Určitě to všechny znáte :o)

A tak jsem (opravdu nedopatřením) chtěla nastoupit ne jako pátá v pořadí, ale jako čtvrtá!!! Tzn. chtěla jsem předběhnout tu paní, opravdu jsem ji nějak nezaregistrovala nebo co. Tak ledovou sprchu pár dní před porodem bych nepřála nikomu. Kromě přistěhovalců a nevychovanců a sprosťáků mi vynadala ještě i jadrněji, sdělila mi, že sama byla těhotná 2x a NIKDY!!! nikoho nepředběhla a taky NIKDY!!! NIKDY!!! nebyla tak tlustá a ošklivá...

Dneska už na to vzpomínám s úsměvěm,ale tenkrát jsem to s humorem a nadhledem brát nedokázala.