Přidat názor k článku Já tě pustím sednout

První, co mě po přečtení "celého" vlastně reklamního sloupku, napadlo, bylo, že od kdy-že Portál vydává sci-fi literaturu.
Pak jsem zamáčkla slzu dojetí na krásnou upoutávkou a zamyslela se nad výchovou mých dětí. Puboš si zásadně nesedá, neboť by nepůsobil sportovně a fit a nevynikla by jeho postava. Mimí nyní již dvouleté vozím v MHD raději v kočárku, neboť na klíně dlouho nevydrží a snaží se pobíhat po celém vagoně, když to neumožním, tak projev nespokojenosti dokáže rušit všechny kolem i půl hodiny jízdy. Golfky mám malé a není-li prostor u kočárků (hlavně v tramvaji), skládám je a Johanka dostane úkol sedět na mém klíně a držet složené golfky, aby nespadly. Zatím to funguje - zlaté pravidlo převedení zodpovědnosti.
Ale hlavně proč jsem se rozhodla reagovat spíše na reakce než na reklamu, jsem chcíplotina, svůj invalidní důchod jsem si vysloužila už ve dvaceti - ovšem bez průkazky. A myslíte, že vám někdo ze starších "na požádání bez průkazu" uvolní místo jen proto, že je vám zle a necítíte se dobře? Berle a stáří a pokročilé těhotenství - to je jasnačka, ale co mají dělat lidi očividně mladí, očividně v pohodě (mnoho problémů není vidět), kteří se vehementně cpou na místo čtyřicetiletého pána, který se unaven sezením v kanceláři vrací domů na své kanape. Mám za sebou mnoho zkušeností, takže můžu oznámit, že vychovanost nezáleží na věku, ani na národu, ani na komunikativnosti postiženého. Prostě byly dny, kdy byli lidé v MHD milí a byly dny, kdy jsem se v tramvaji třeba i zhroutila a pak si ještě vyposlechla, že si tu komedii mám odpustit - to když celá tramvaj čekala na záchranku - ovšem na kontroly se jezdit musí, že.
A podobný problém jsem řešila i s mým skvělým puberťákem, tehdá mu bylo dvanáct a já se málem prala s padesátiletou paní, která se ho snažila fyzicky vystrnadit ze sedačky. Synek jel od doktora s vysokou teplotou, já těhotná raději přepustila místo jemu.
Od těchto dob vím, že potřebujï-li si z jakéhokoli důvodu sednout, tak platí, že líná huba - holé neštěstí. A že mezi hulváty má i umírající smůlu.
A na obranu mládeže dodávám, že s nimi jsem zdaleka tolik konfliktů neměla, stačilo říct, že je mi zle, zda by mě nepustili sednout. U starších nad 35 toto ne vždy fungovalo. Naštěstí mou prosbu většinou zaslechl nějaký ten sedmdesátiletý gentleman, který vstal.
Tak tolik k mým zkušenostem v MHD.

Jo ještě mám jeden nevychovaný zážitek z vlastní rodiny. Nedávno jsem se synem a dcerkou v golfkách pojížděla tramvají a na zastávce s náma nastupovala maminka s větším sportovním kočárkem. Synek dělal, že ji nevidí, bafnul naše lehounké golfky a vnesl ségru do tramvaje, takže pomoc s kočárkem "kolegyně" (po dvou taky nevšímavých lidech středního věku) zbyla na mě. Když jsem pak synkovi lála, proč nepomohl s tím těžkým kočárkem, když ví, že naše golfky unesu v pohodě sama, tak se zarděl a řekl, že tenhle typ nezná a neví, za co by ho měl chytnout, takže se radši klidil, aby ho náhodou nerozbil. Místo výprasku mu asi uspořádám školení o kočárcích, ovšem při současném množství typů to bude minimálně na dlouhý víkend. Ale třeba se mu to bude jednou hodit.
Romana