Přidat názor k článku Já tě pustím sednout

Když čtu příspěvky, musím konstatovat, že každý má svou pravdu. Zkušenosti jsou tak odlišné, že nelze říci, že by mládež byla horší nebo lepší, než dřív, protože mezi jednotlivci je ohromný rozdíl. Jsem přesvědčená na základě životních zkušeností, že absolutně nejdůležitější je výchova v rodině a tím myslím nejen nějaké přednášky či poučování, ale vlastní příklad. Pokud rodič bude něco jiného říkat a něco jiného dělat, je to samozřejmě k ničemu.Stokrát může potomkovi vyčinit za špatné chování, když se sám chová v mnoha ohledech ještě hůř.. Dávám ale za pravdu těm, kteří se přiklánějí k názoru, že je v současné době více neohleduplné mládeže (viz výše - převážně vliv rodiny, nehledě na to,jaké mají rodiče vzdělání... ). Je samozřejmě spousta slušných mladých lidí, ale jaksi přibylo těch výtržníků, kteří se např. v tramvaji rozesadí často po invalidních sedadlech a kolikrát to vypadá, že přímo čekají, až přistoupí nějaký starší člověk, aby si ho "vychutnali".
Mně je 51 let, přesto, že mám problémy s páteří od útlého mládí a dlouhé stání (zvlášť s taškami) mne vysloveně týrá, musím říci, že donedávna jsem sama pouštěla sednout starší či těhotné, nebo s malými dětmi. Ještě dnes, pokud přistoupí někdo takový, vyskočím. Pouze v případě, že mne ten den vysloveně trápí skřípnutá páteř či mám hodně těžká zavazadla, nevstávám, ale mám špatný pocit, protože to vidět není, že mě něco bolí. Často se mi stává, že si nade mne stoupne babička, ačkoliv za mnou či přede mnou sedí lidé o dvacet i více let mladší než já. Asi měla již zkušenost, že ji spíš pustí žena středního věku, než mladí, kteří netuší, že člověk třeba stojí z posledních sil.. V mládí jsem jednou jela tramvají, těhotná, nebylo to na mně vidět a bylo mi na omdlení. Když už se mi začaly dělat hvězdičky před očima, slabým hlasem jsem požádala kluka, co seděl pode mnou, zda by mne pustil sednout. Pokud by nevstal, byla bych na něj v krátkém okamžiku upadla. Později, když už bylo vidět těhotenství, mne obvykle někdo sednout pustil. Nejhorší je být těhotná v zimě, kdy se nosí kabáty, to opravdu leckdy není patrné. Já jsem rodila v červnu a podruhé v září, takže se nosily letní šaty a to se skutečně nedalo přehlédnout, i když jsem přibrala jen asi 10 kg.Jednou jsem ovšem zažila v celkem poloprázdné tramvaji, ovšem se všemi sedadly obsazenými, že jsem přistoupila s dětmi, které jsem měla od sebe 15 měsíců, bylo jim tehdy zhruba dva a tři roky - a nikdo mne sednout nepustil. Stála jsem u tyče a nevěděla, kdy které z nich upadne, až tramvaj prudce přibrzdí..Nikomu jsem neřekla o místo, bylo mi hrozně trapné, že to vůbec nikoho samotného nenapadlo... To už je přes 20 let. Nedávno jsem ovšem zažila velice nepříjemný zážitek se zlým invalidou, věk těžko odhadnu, možná 60, možná 70 let. Zastavil autobus,stojím venku, vidím, že se k prostředním dveřím belhá hodně zanedbaný muž o berlích. Říkala jsem si : ten bude tak dlouho vystupovat, že mi možná řidič zavře dveře a odjede. Tak jsem rychle po schodech vyběhla nahoru,i když samozřejmě vím, že se nejprve vystupuje, nicméně jsem jej v ničem neomezila, ani mu nepřekážela, on se teprve k těm dveřím belhal. A ten člověk zvedl berli, začal na mě sprostě řvát a chtěl mě uhodit!! Řval na mě jako na puberťáka, ačkoliv jsem byla možná jen o nějakých 10 let mladší než on (jsem babička od dvou vnoučat). Jsem na staré lidi hodná, převádím staré babičky či slepé osoby přes silnici, podávám jim tašky do tramvaje atd. atd., ale tenhle starý člověk mne úplně vykolejil. Odrazila jsem jeho berli, takže mne neuhodil a řekla mu něco ostrého.A on řval nevybíravé výrazy i nadále po celou dobu, než vystoupil. Shodou okolností uplynulo několik týdnů a můj syn mi říká něco podobného! Musel to být tentýž člověk. Je to bohužel tak, že často invalidi a staří lidé jsou rozzlobení na celý svět, na jednu stranu je mi jich líto, ale všichni jednou zestárneme a nemůžeme proto v sedmdesáti tlouci berlemi ty mladší, zvlášť pokud nám nic neudělali!!