Přidat názor k článku Já tě pustím sednout

Jsem z Prahy a moje zkušenosti z dopravních prostředků jsou vesměs negativní. V těhotenství mě nikdo nikdy sednout nepustil, žádat někoho o místo s tím, že jsem těhotná mi připadalo trapné.
Když jsem začala jezdil s kočárkem, občas se někdo nabídl s pomocí sám. Jednou na konečně autobusu jsem musela požádat řidiče, aby mi pomohl s kočárkem ven. Dozvěděla jsem se, že tam není od toho, ale pomohl mi zřejmě proto, že nechtěl, abych s ním jeho pauzu trávila v autobuse. Přesto dál pouštím starší, nemocné či těhotné sednout a vedu k tomu i dceru. Běžně se setkávám s tím, že omladina sedí a já (bude mi 40) vstanu, protože je mi trapně nechat tam stát např. starou babičku.
Taky se mi nelíbilo, jak tady bylo řečeno, že když něco chci, tak požádám (o pomoc). Ale pustit sednout mi přijde spíš "slušnost", ne pomoc. A že mají mlaďousci "právo" být nevšímaví a hubatí, tak to už se mi nelíbí vůbec. To by třeba mohla paní učitelka přijít do třídy a říct, dobrý den děti, byly byste tak laskavé a pozdravily mě?
Nemám nic proti mládeži, jsem s ní ve styku dost často, jsou to fajn lidi, různí, jako i my dospělí, ale slušnost je prostě slušnost.