Přidat názor k článku Jak se připravit na mateřství

V jistých částech mi tento článek přijde mírně komický. Nevím, jaký život vedli předkové autorky článku. Moji předkové byli chudí malozemědělci, kteří si všechny potraviny skutečně vypěstovali sami, tj. ekologicky.
- Komické se mi ovšem zdá, jak by moji předkové mohli při svém životním stylu, či spíše svých ekonomických podmínkách
- On to už možná dneska ví jen málokdo, ale takový život chudého malozemědělce mohl být opravdu velmi pohnutý a zatraceně tvrdý.
Mohu tu popsat i jeden příklad, abyste věděli, jaký mírumilovný a pohodový život lidé také vedli.

Bude to příběh mé prabáby. První dítě se narodilo mrtvé, a pak už dětičky šly za sebou jako perličky. Pět jich bylo, když prohrávající císařpán za první světové války povolal posily z řad otců rodin. Praděd odcestoval na frontu do Ruska a prabába zůstala sama s dětmi na celé hospodářství. Mé babičce bylo tehdy sedm let. Nejstarší synek, bylo mu nějakých 12, 14 let, musel s maminkou obdělávat nuzné políčko, s jednou kravkou orali pole, seli, žnuli obilí i mlátili (ručně). Ostatní děti pomáhaly dle svých sil, sedmiletá "babička" musela třeba hrabat. Jako stará pak vzpomínala: Ty hrábě byly TAK těžké!... - Povinné byly odvody - část z toho, co se vypěstovalo či vychovalo, se muselo poslat vojákům (zaručeně spíš těm s šaržemi než řadovým na frontu...). A jak to tak chodívalo, jistěže si bohatí sedláci raději ulevili a šoupli nějaké ty odvůdečky níž, na chudé... Chodili úředníci a odváděné dávky si odebírali. Prabábě zbýval poslední pytel brambor od velikonoc do žní - a už se po něm vrhali, se slovy: prase stejně nemáte... Prabába mrštně popostrčila svých pět dětí: Tady mám místo prasete pět hladových krků. Zželelo se úředníkům dětí a pytel nechali. - Rodina ovšem měla brambory k snídani, k obědu i k večeři celé dlouhé měsíce, protože obilí se minulý rok neurodilo a poslední pytel mouky jim taky zabavili...

Skutečně, srovnání "zdravého" životního stylu našich předků s dnešním světem, a obzvláště poznámky o pohodě a míru v duši - se mi zdají téměř komické...