Přidat názor k článku Já tě pustím sednout

Musim souhlasit s Marketou. Nikdo nema povinost koukat se kolem sebe, jestli nekdo nahodou nepotrebuje pomoct. Mela jsem za to, ze doby, kdy bylo cti byt dobrovolnou trpitelkou uz davno minuly, ale vidim, ze nejspis ne. Prece, kdyz neco chci, tak si o to slusne reknu a on uz mi nekdo vyhovi. Myslim si, ze ty svoje pupky trochu precenujem - je to stredobod sveta jen pro nas, ostatnim to je pochopitelne fuk. Pokud nez bych si rekla v tramce o sednuti, radeji vlaju na tyci a pak si stezuju, je problem ve mne a ne v okoli. Doba Kaju Mariku uz davno minula a je to dobre. Jak muze dobre vychovat sve dite matka, ktera se boji rici si v tramvaji ci ve fronte slusne o pomoc? Vychova z nej zase jenom submisivniho zakriknuteho tvora, ktery se v hloubi duse bude citit zneuznany, ale nahlas to nerekne a bude se uzirat uvnitr. Z takovejch lidi je mi spatne.
Sama jsem v sestem mesici a nikdy se mi nestalo, ze by na mou slusnou, ale nezakriknutou zadost nikdo nevyhovel.U nas holt lidi jeste nejsou zvykli se sami o sebe postarat, ale to uz bych zabihala jinam...