Přidat názor k článku Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš?

pokud jsi opravdu zdravotník, tak dnes už určitě víš (a není pro Tebe problém si to zjistit), jak je to s nástřihem. Nástřih se dělá proto, že hladká rána se většinou hojí mnohem rychleji a lépe než střapatě roztržené tkáně a bývá i méně komplikací s jizvou. Moje dobrá kamarádka si riskla porod bez nástřihu, měla tu smůlu že se roztržení nevyhnula a nemohla pak přes rok a půl s manželem prakticky spát pro bolesti při sexu. O to bys asi nestála, že? Ale i tak se dá s většinou porodníků domluvit předem jestli nástřih ano či ne a za jakých podmínek.
Nástřih se dělá na vrcholu kontrakce a dobře udělaný kupodivu opravdu nebolí nebo bolí úplně zanedbatelně, ač se dělá bez jakéhokoli umrtvení. Vtip spočívá v tom, že sestouplá hlavička dítěte tlačí na porodní cesty tak intenzivně, že tlakem umrtvuje nervy a matka mnohdy ani neví, jestli nástřih vlastně má nebo nemá. Bolestivý, špatně udělaný nástřih je většinou střihnutý mimo vrchol kontrakce, kdy tlak hlavičky je menší a nervy bolest vedou dobře. Těsně před střihnutím porodník matku nikdy neupozorňuje, je to psychologická záležitost. Každá normální matka se nástřihu podvědomě bojí a pokud bolest očekává, tak ji mnohá cítí intenzivněji, případně jako bolest vnímá i tlak a podobně.
Po porodu dítěte i placenty se píchne lokální anestetikum, zkontrolují se porodní cesty a po chvilce se začne šít. Nejprve se šije vnitřní poranění. Některé části porodních cest nemají citlivost na bolest stejně jako třeba vlasy a nehty a těmi se začíná a během toho začne působit anestetikum i na citlivější tkáně. Anestetikum začne působit většinou za dvacet až třicet minut, dle druhu. Někteří porodníci opravdu dělají to, že pokud žena vnitřní poranění nemá, tak nepočkají celých dvacet minut a začnou i citlivé tkáně hráze šít dřív. Vysvětlují to tím, že snižují ztrátu krve, kdy střižená tkáň nekrvácí půl hodiny, ale ošetří se hned a za chvilku po ošetření stejně bolet přestane vlivem anestetika. Nic na světě matce nebrání v tom, aby řekla nahlas, že ji šití bolí, že chce přidat víc anestetika nebo počkat. Matka po porodu je sice unavená a vyčerpaná, ale není tupou ovcí ani obětí, aby si mlčky musela nechat líbit cokoli, co nechce. Mnohdy stačí jen se zeptat, co zdravotníci dělají a proč a maminka zjistí, že dělají něco, co je jí sice pocitově nepříjemné, ale v konečném důsledku pro ni a dítě prospěšné a výhodné. Já osobně jsem u porodu neměla problém, lékař mi odpověděl na všechno, co jsem chtěla vědět a i během šití se s ním dalo v pohodě domluvit. (A to, že jsem z oboru jsem přiznala až po porodu, ani jsem to neuváděla do papírů před porodem, takže protekce žádná).