V neděli jsem obě své bradavky ponořila do babiččiny velké smaltované slánky. Když se má osmnáctiměsíční dcerka domáhala po pětadvacáté svého přídělu mléka, nabídla jsem jí slanou KOKU (kdysi si tak zkrátila tatínkovu "kozičku") a řekla jsem jí, že koku umazal čert, protože už je velká holka a mlíčko nepotřebuje.
S podivem jí slané mlíčko nechutnalo, s klidem odešla, řekla: koka špinavá od čerta, babička má prázdnou koku, tatínek chlupatou a bylo... Od té doby stejnou průpovídku zopakovala asi dvakrát a na koky už si nevzpomněla. Zato mě bolej jak čert!
Podotýkám, že jsem měla v úmyslu Barunku kojit do dvou let. V poslední době se však své přídělu dožadovala desetkrát za noc a patnáckrát za den. Nejlépe v obchodě, při naší svatbě a nadlších vypečených místech. V noci sála až půlhodinu v kuse a mě už to pekelně bolelo.
Když jsem vysvětlovala a rezolutně chtěla dávat koku pouze ráno a večer, trpěla hysterickými záchvaty a za hlasitých výkřiků :KOKU, ANO, JO, MLÍKO, BRADAVKU mě bila a kousala. Myslím, že drastický způsob osolených kok byl tím nejlepším pro nás pro obě. Barunka je klidnější, hezky papá a pije a spinká celou noc. Tomu bych nikdy nevěřila! A večer, když usíná, povídá mi úryvky z pohádek a dává mi stovky pusinek a eskymáckých "nosů". Kojení bylo krásné, ale teď je to snad ještě krásnější....
Předchozí