Paní CHvátalovou a všechny její články mám moc ráda. Ani tenhle není výjimka.
Dobře si vzpomínám, jak moje maminka bývala na vánoce nervózní a ztahaná (ano ano, jako Xantipa - ta atmosféra u nás tehdy fakt za moc nestála)
Jsem pro tu pohodu skutečnou. I v naší chalupnické ne právě vzorně uklizené domácnosti - doufám, že zas bude - ta pohoda :) Mám totiž pocit, že na vánoce se dá dělat tolik zajímavých věcí, že ten nadstandardní úklid se nějak nestíhá:) - trochu kacířské, vím.
Článek je plný prima nápadů. U Mišky ve školce taky dělali adventní kalendář z lékových krabiček (paní učitelky asi čtou Děti a my:) - doma jsme zkoušeli krmítko pro ptáčky (z krabice od podmáslí) - ale tak nějak ji ještě neobjevili a chodí raděj na okno. Máme tu nějaké staré luštěniny, takže to bude asi na řetězy pro zvířátkovský stromeček... Doufám, že nezapomenem. Barevná světýlka na okně v pokojíčku a první pokusy o zvířátka a figurky z "Keraplastu" (jakási tvrdnoucí modelína) či navlíkání koření - děti taky celkem oceňují. Jen Marušku naštvalo, že keraplast nesmí dávat do pusy a papat!! No, cukroví dopečeno sice nemáme, ale UŽ se u nás aspoň začalo :)
Prostě dá se toho dělat spousta (taky u nás v ZŠ učitelé+děti připravily pro předškoláky prima "lákací" akce do školy: vyráběli s nimi svícínky z jablek, vykrajovali z těsta, lepili zvonečky z papíru... atd.).
Všem přeju pevný nervy a odvahu namísto nadměrného (i když někdy fakt nutného:)) šůrovnání zkusit něco nového a tvůrčího.
Tak šťastný a veselý! :)
A ať je Jezulátko stále mezi námi.
est.
Předchozí