Jazzmanko,
ono už i u nás v Čechách se ta kulturnost národa trochu zvrtává. Obě komerční televize jsou napěchovaný buď slaďoučkýma telenovelama, nebo naopak kriminálkami a akčňáky, které běží prakticky celý den bez ohledu na to, že se na násilnosti běžně mohou dívat i děti, televize přejímají spoustu akčních "pohádkových" seriálů typu Pokémon a Tom a Jerry (kterým jsem se s chutí smála, když mi bylo nějakých sedmnáct, ale tři nebo pětiletýmu dítěti bych to v životě nepustila). Letos jako vánoční dárek pro děti (kromě mobilů a počítačových her) frčí Regenerátor (auto za 3,5 tis. Kč, které se po nárazu do překážky "zhroutí" a zmačknutím čudlíku či čeho zase dá do pořádku - to je výchova k zodpovědnosti na silnici jak noha), loni nejvíc frčely tzv. Smraďoši (odpudivě vyhlížející figurky vyluzující co nejodpudivější vůně)... - I u nás na školách se děti vzájemně kastují ne podle toho, kdo co umí nebo jaký je, ale podle toho, kdo má "frčící" značkové oblečení a nejposlednější model mobilu - a kdo je nemá, je "out". Což je o to těžší, že u nás: se každé druhé či třetí manželství rozvádí, a pokud si žena nenajde nového manžela, nemá jako rozvedená samoživitelka na růžích ustláno (a byt nejde po rozvodu automaticky na vychovatele dětí), asi dvě třetiny pracujících lidí dostává podprůměrnou mzdu (ta průměrná činí 17,5 tis. Kč měsíčně), matky s malými dětmi jsou často diskriminovány při přijímání do zaměstnání, nejsou rozšířená zaměstnání na zkrácený pracovní úvazek atd. atd.
Rozhodně to není idyla, protože kvalita a kultura holt stojí peníze, a ne každý na to má. Kromě toho to taky stojí určitou práci a čas - a ti, kdo mají peníze, zase mnohdy nemají ten čas...
Ne, není to snadné - a to ani u nás v Čechách.
Zdraví a mnoho radosti přeje M.
Předchozí