Přidat názor k článku Jak jsem rodila já

Uplne chapu maminku, ktera si prozila porod jak se patri. Mam podobne zkusenosti.
Mela jsem celkem pohodove tehotenstvi, termin porodu byl 14/4/98. Rikala jsem si, ze to bude maly beranek ( jako ja ), takze tatinek bude mit dva "rohatce".
Jenze skutecnost byla jina. Termin jsme s miminkem nerespektovali, nejak se nam nechtelo a kupodivu lekari s tim nehodlali nic delat. Neustale tvrdili, ze to nechame na prirode. Obvykle provorodicky nechavaji prenaset 10 dnu, pak uz se vyvolava porod. Ale s nami porad nic nedelali. Az jednoho dne, byl to ctvrtek, o pul pate rano me chytly kontrakce, byly pravidelne po 7 min. Nechala jsem manzela vyspat, ale kolem sedme se to zkratilo na 5min. V klidu jsme odjeli do porodnice s myslenkou, ze za 5 dnu budeme doma, my tri.
Kontrakce trvaly cely ctvrtek po 5 minutach, celou noc, cely patek. Jen se na me chodily divat porodni asistentky. Kratila jsem si chvile prochazkami po chodbach a v pravidelnych intervalech rozdychavala porodni bolesti. V patek, v deset hodin vecer mi praskla plodova voda. Oddychla jsem si, myslela jsem , ze uz "to" bude. Ale ouhej. Petimunutove kontrakce trvaly jeste celou sobotu. Cele ty 3 dny, jsem nejedla a nepila. Chodily se na me divat, nic moc nikdo nedelal, i kdyz jsem upozornovala, ze odtekla voda, a ze necitim pohyby. Porad jen to :" nechame to na prirode ". Manzel za mnou chodil, maminka za mnou chodila, porad je posilali domu, ze to bude o pulnoci... Az v tu sobotu mamince dosla trpelivost a udelala tam "scenu". Jeste, ze tam byla, ja jsem byla slaba a omdlevala jsem. Pamatuji si, ze jsem chtela epidural, odpovedeli, ze je vikend a anasteziolog ma volno. Moji matku neuklidnili a najednou se zacinali o me vic zajimat. Dostala jsem ruzne infuze a injekce a buhvi co jeste. Vim jen, ze se Hanicka narodila az v nedeli 26.4., v osm hodin rano. Byla cela fialova, neplakala a museli ji resuscitovat. Mela 4kg. Porod mi pokazili, navic se dcera narodila pomoci klesti a jeste ji tahali za pravou ruku. Takze ta rucenka, do slova a do pismene, visela u telicka. Byli tam 4 lekari, ani jeden nenavrhnul cisarsky rez. Az na jednoho, byl to mlady doktor, ktery vedel, ze plod je velky. Nikdo ho nebral vazne. Byl to zdlouhavy porod a ja se neotevirala tak jak bych mela.
Nevim, vsechny tyto porodni prihody se mi zdaji pro toto stoleti a to predesle skoro neskutecne. Ale opak je pravdou.
Dcerinu ruku se nam povedlo zachranit, cvicili jsme podle Vojtove metody a Hanicka je dnes prvnacek a dela nam radost.