Přidat názor k článku Ten barák je váš, jo?!

Promiň, abych tě nemátla. Samozřejmě, že nemůžeš odmítnou odpovědnost za škodu, kterou jsi ty nebo tvé dítě prokazatelně způsobila. Ale můžeš dělat hloupou, nechápat, předat advokátovi a krom pár stání, ke kterým se navrch můžeš párkrát omluveně nedostavit (další dva roky navrch), pár sepsání odvolání žádné starosti nemáš. Peníze, kterými bys mohla splácet škodu, dáš raději advokátovi a je-li opravdu šikovný, může tě vážně z placení vysekat. Anebo i prohraješ, ale po 12ti letech ta uvažovaná částka už při současné inflaci bude směšná. Máš velkou šanci, že to protistranu přestane bavit a žalobu stáhne. Máš i šanci, že advokát protistrany něco zvojtí a případ se promlčí. Prostě placení lze se v tomto státě vyhnout, stačí jen mít silný žaludek a dost prášků na spaní.
Jinak historek o užívání si sídlištních dětí máme všici jistě habaděj, ale všeobecně si myslím, že je to taky dost věc rodičů, jak často a jakým způsobem se děcka poflakují kolem baráků a z nudy vymýšlejí lotroviny. Když ty hloučky dětí vídám, je mi trochu úzko, že by mezi nimi byl i můj syn. Jsem radši, když vím, že sedí doma u počítače, nebo je v tělocvičně na florbale nebo sice trajdá po Praze, ale se svým turistickým oddílem. Teď už sice nejsem tak kontrolující a dohlížející, ani to při jeho věku nejde, ale ten nepříjemný pocit, když vyrazí třeba na rande, že už je tma a kdoví, k čemu se může připlést, mi zůstává. A přitom je to velmi spolehlivý puboš s velmi malými příznaky puberty. Však víš.
Romana