Přidat názor k článku Jak jsem rodila v továrně na děti

No vidíš, Schamko, a mně pomáhalo soustředit se na bolest :o) Když jsem věděla, že TEĎ to bolí, tak mi ta bolest uběhla nějak rychleji, než když jsem se snažila si myšlenky převést jinam. Sice jsem se snažila soustředit na něco jiného (no jo, prý "relaxační techniky"), ale ta bolest tam byla pořád a čím víc se člověk snažil tvářit, že není, tím se zdála nekonečnější. Taková zbytečně vynaložená energie, takže jsem od toho hodně rychle upustila. Ono vůbec při prvním porodu jsem měla křížový bolesti, a na ně mi nezabíralo vůbec nic z kurzů, takže jsem byla honem rychle nucená vymyslet si něco vlastního. Teda, břišní jsem měla taky, ale křížový je svou intenzitou přetlačovaly. Druhej porod už byl brnkačka, od začátku bolesti do břicha, takže stačilo zapátrat v paměti a použít se na ně dalo prakticky cokoli, co nám as. radila - sprcha, míč, pohyb, masáže...

Pravda, přechodnou fázi vůbec neznám - poprvé se děcku ven vůbec nechtělo, a podruhý mi na cca sedmi cm píchli vodu a že až budu chtít tlačit, tak můžu, že se aspoň rychleji otevřu...

Jó, a já když křičela, tak mi PA řekla, ať si klidně zakřičím, a na můj dotaz, zda to nevadí ostatním maminám, jenom pokrčila rameny - ony taky rodily... :o)

No ale každopádně - jsem ráda, že už na prvním kurzu jsem se dozvěděla názor o zbytečnosti dýchání, protože jsem aspoň nebyla stresovaná, že to neumím a že bez toho snad ani neporodím... jak občas čítávám obavy v diskuzích :oD

S.