Jak jsem rodila v továrně na děti

Jak se také rodí v Podolí? Chci se s vámi podělit o zkušenosti, které mi přinesl tří týdenní pobyt v tomto „ústavu“. Měla jsem možnost přesvědčit se, že nic není černobílé, ani ÚPMD.

Do Podolí jsem docházela skoro 2 roky díky mému diabetu. Prekoncepční a předporodní péče byla super, proste na jedničku (hlavně díky týmu z diabetologie v čele s MuDr. Andělovou).

Týden před poroden jsem nastoupila na rizikové odd.P3 pro jistotu. Porod mi chtěli vyvolávat o trochu dřív, ale mimčo bylo rychlejší. V noci před plánovaným vyvoláváním porodu ve 3.00h mi začala odtékat plod.voda. Natočili mi monitor a v úporných bolestech (ihned mi totiž začaly kontrakce po 4min) jsem odešla o patro níž, po svých, na porodní sál. Domluveného lékaře na telefonu jsme neměli a možná to byla chyba. Třeba by vše dopadlo jinak, třeba.

Byl mi aplikován Yal roztok (namísto klystýru, Podolí všem maminkám doporučuje) a šla jsem do sprchy. Když sestra viděla jaké mám bolesti (jsem bohužel přecitlivělá) přislíbila epidurál. Porod probíhal na prvorodičku celkem rychle.Když přišel čas na slíbený epidurál, pan anesteziolog nebyl přes 2hodiny k nalezení. Rodila jsem přirozeně bez jakýchkoliv léků. Mladičká sestra jen krčila rameny, s ničím mi nepomohla, neporadila s dýcháním, jen se smála, že křičím bolestí až zpívám (dokonce mi dali i přezdívku „zpěvačka“ ). Nebýt manžela asi bych to neustála. V 9.00 jsem už byla plně otevřená a měla jsem začít konečně tlačit. Tlačila jsem jako blázen 1,5h a miminko nikde. Páni doktoři a úžasná porodní asistentka jaksi nepoznali, že mám úzkou pánev a miminko se nevejde. K císařskému řezu přistoupili pozdě (skoro až za dvě hodiny) a to mě jako diabetičku měli hlídat jako oko v hlavě. Díky tomu že jsem neměla epidurál, rodila jsem v celkové narkóze. Mimčo už bylo částečně sestouplé, velmi obtížně ho vyndávali (trvalo jim to 15min.) Mě při tom natrhli a pohmoždili dělohu, u mimíska měli podezření na krvácení do mozku, což se naštěstí nepotvrdilo. Chlapeček se narodil v 11.05h. váha 3900g a míra 52cm. Svůj porod jsem si nijak neidealizovala, ale předčil má očekávání. Pro případný císařský řez jsem chtěla epidurál a na tom to vše ztroskotalo. Celkový dojem ? Velké nepopsatelné zklamání, které mě tíží dodnes.

Po porodu mě odvezli na odd.P4 (pro maminky po císaři) kde jsem se probudila z narkózy. Není oddělení jako oddělení. Nebyla jsem na JIPu, protože byl přeplněný (vždyť jsem jen diabetička na inzulínu). Podolí mělo zrovna stop stav. Nikdo mě nechtěl informovat o miminku ani o mém zdrav.stavu. Manžel byl odeslán domů. Sestra prohodila cosi o tom, že manžela i dítě uvidím nejdříve zítra, teď mám být v klidu ne; celé odpoledne jsem probrečela. Bylo hrozné nevědět co je s chlapečkem, tím malinkým tvorečkem na kterého se 9 měsíců tak těšíte. Manžel večer proklouzl sestřičkám a na pět minut se u mě zastavil. Ta úleva, když mi řekl že malý je v pořádku a ukázal fotky. Na P4 jsem si připadala jako v pekle, mimča nosili na kojení striktně po 3hodinách, námitky jako by neslyšeli. Náš mrňousek dostal "naštěstí" žloutenku a tak jsme byli přeloženi na oddělení P2. Rozdíl se nedal srovnat, kdo by to řekl že pod jednou střechou budou takové rozdíly. Sestřičky každému vycházeli maximálně vstříc, radili trpělivě i se sebemenším problémem, miminka nosili na kojeni individuálně dle potřeby mimča a ne dle potřeby sestry. Co se týče stravy - klasicky nemocniční, nic moc ale s podporou příbuzných se dá přežít :o)) Např. snídani jsem potřebovala jako diabetička už v 6.30 a sestřičky se mi snažily pomáhat. Chtěla bych poděkovat všem lidičkám z oddělení P2 za jejich ochotu a přístup k maminkám a dětem, a personálu z oddělení P4 vzkázat že se mají ještě co učit.

Byl to můj první porod, nemám moc s čím porovnávat (i když jsem u několika porodů asistovala ještě na škole). Mám velké dilema kam příště, na vahách se mi houpá Apolinář-Podolí (centra pro diabetičky) mají super vybavení,jsou jedni z nejlepších v republice,ale bohužel to jsou továrny na děti.