Re: Já jsem byla spokojená-DYCHANI

My jsme se na predporodnich kurzech ucili dychat dost intenzivne...jenze pravda je, ze ta praxe je nakonec docela jina;o) Nevim, jak by to byvalo dopadlo za normalnich brisnich kontrakci; treba by mi to dychani pomohlo. Jenze jsem, stejne jako Sylvie, mela krizove kontrakce a ty se bohuzel ucinne prodychat nedaji. Takze clovek musi na miste vymyslet zpusob, jak by si ulevil. Mne pomahalo soustredeni se na bolest, stejne jako pise Sylvie; a pak taky chozeni. V prubehu treti DP uz tam byla dr., instruovala me, povzbuzovala a pomahala mi s dychanim. V te fazi uz to bylo uzitecne - kontrakce byly uz pouze brisni.
Zpetne si vybavuju jeden legracni moment - dcera (4 kg) nemela velkou hlavu, ale mela docela siroka ramena a tak ta faze jejich vyklubani trvala pomerne dlouho. Ja jsem mela kontrakce sice silne, ale dost kratke. Dr. me "buzerovala", at poradne zatlacim aspon 3x za sebou behem kontrakce, jinak ze ty raminka ven nepujdou. Ja rvala: "Uz nemuzu!" a dr. "Ale muzes!". Akorat skoncila kontrakce. Mne v tu chvili prislo hrozne srandovni, ze mi najednou tyka, zacala jsem se smat, cimz jsem zrejme uspisila a prodlouzila dalsi kontrakci a dcerka byla na svete...