Podolí

Já mám s Podolím jednu zkušenost a to s problémovým těhotenstvím - od 28. týdne rizikové oddělení, kde sestry byli super, primář Buben byl taky naprosto užasnej, doktrka Andělová byla chladná, nekomunikativní osoba /lékaři si v Podolí dělají tak zv. kolečko, takže co měsíc to jiné oddělení/, potom jsem bohužel zažila Dr.Hanáčka, který byl "děsnej frajer" a po měsíčním pobytu na oddělení se mně zeptal "co tu vlastně dělám?" - a to jsem byla zrovna po velmi náročném víkendu stráveném na monitorech, které pořád vycházeli špatně, mimo to mě doktor vyšeztřoval vnitřně přímo na pokoji, kde byla spolubydlící/klid na lůžku jsem neměla/ apd. Sestry bohužel měli většinou moc práce, oddělení v této době bylo dost narvané a hlavně samé komplikované případy, možná i proto zapomínali nás posílat na UTZ. Bohužel právě možná kvůli tomu měl můj syn tolik komplikací, protože když už jsem si jednou ten UTZ vynutila/po 3 dnech zapomínání/, tak mě hnali z něj rovnou na sál na akut. cís.řez.Naštěstí jsem se během pobytu velmi "spřátelila" s paní psycholožkou Gabrielovou, která chápala všechny moje obavy a nutila i doktory i sestry, aby mi všechno vysvětlovali, popř. mi zjišťovala výsledky vyšetření a opravdu byla obrovskou oporou a spřízněnou duší.
Pří CS jsem si mohla zvolit anstezii - zvolila jsem epidurál-anestezioložka byla moc milá paní a celou dobu si se mnou povídala. Syna jsem hned neviděla, protože nedýchal, měl i špatné Abbgar skore, ale ještě na sále mi ho ukázali a pak s ním šli na nov.Jipku - narodil se v 34.týdnu, měl 2,1 kg a 46 cm. A já jsem skončila na JIPCE. To bylo cca 17 hod. Od té doby jsem o synovi nic nevěděla až do dalšího dne do poledne Teprve potom, co mně převezli na gynekologii /jinde nebylo místo, ale bylo nás tam dohromady 5 po CS s nedonošencema/, tak mi za mnou přišel Mudr.. Straňák, vysvětlil mi, že syn přestal dýchat a vyskytli se další komplikace a že je teď na RES.Bohužel jsem po porodu nebyla schopná vstát a chodit, takže ještě že přišel přítel, který mě tam odvezl na křesle. Na Res mě pustili i s křeslem a sestry i lékaři tam byli velmi ochotní, mohla jsem se ptát na co chtěla, kdykoliv, byli ochotní kvůli mně vzbudit doktora v noci, když mi nebylo něco jasné a ten mi s úsměvem na všechno odpovídal....stejně to fungovalo potom i na Jipce/novorozenecké/, kde péče byla výborná, na kojení se tam až tak moc nedbalo, i když jsme to zkoušeli. Na oddělení gynekologie to byla bohužel katastrofa a snad nejhorší zážitek. Jídelníček nevhodný pro kojící matky-ale naprosto. Bohužel tam nikdo nerespektoval, že jsme matky a že kojíme, sestry nám nadávali, když jsme chodili za dětma - hlavní byla pro ně vizita a nic na skřínkách v pokoji. Nikdo nám nevysvětlil nic o kojení poslali nás na novorozenecké, aby nám to tam vysvětlili, potom nám ale vrchní sestra opět vynadala, co jsme si to dovolili...., lahve na odstříkávání mléka atd. jsme si museli shánět sami po jiných odděleních - asi už si ani na všechny hrůzy nevzpomínám....
Nakonec jsme se dostali na oddělení K3, kde to bylo fajn, byla jsem se synem sama na pokoji, sestry a doktorky docházeli tam. Bohužel tam vládli starší sestry, takže názory na všechno se tam zastavili tak před 30-ti lety, stejně jako vybavení oddělení.Návštěvy však byli téměř kdykoliv.Myslím, že pro maminky malých dětí je to super oddělení, protože se s miminkem sžijou před odchodem domů. Jediné co mohu vytknout je, že mi nikdo nevysvětlil, na jaké vyšetření odnášejí mého syna a co vlastně všechno muý je/není, hrozí/nehrozí. To jsem se dozvěděla vlastně až z propouštěcí zprávy.
Ale příště půjdu do Podolí znova a to především kvůli péči o nedonošence a vůbec péči o miminka. Myslím, že na tohle jsou tam dobří. Jinak znám plno lidí, kteří tam rodili a nemůžou si stěžovat, takže je to hodně o lidech a taky o náhodě.