Porod Anežky

Elišku, první dceru, jsem rodila akutním císařem, takže pro tento porod jsem měla v podstatě jenom jeden porodní bod a to porodit přirozeně. Během těhotenství jsem se zmítala mezi potřebou najít si vlastní PA, se kterou budu v porodnici (CS u Eldy přisuzuji zejména nepříliš vlídnému personálu, jehož chování mi dost zastavovalo porod) a mezi tím nechat to koňovi, že stejně to neovlivním atd. Nakonec mi hodně dopomohla náhoda a zjistila jsem, že PA Jana Růžičková aktuálně pracuje v porodnici a přesně tuto službu mi může nabídnout. Obrátila jsem se tedy na ni a domluvily jsme se. Rodit jsem měla ve Vyškově, což je porodnice od nás vzdálená asi 25 minut jízdy autem.

Při předporodních kontrolách v porodnici jsem byla dost nadšená. Personál vstřícný, s brněnskými porodnicemi se to nedalo srovnávat. Jediný, ale pro mě dost podstatný, háček byl v tom, že po CS nechtěli nechat přenášet mimo hospitalizaci. Vyvolání zamítali kvůli jizvě, takže sem byla upozorněna na to, že nejpozději 3.den po TP mě preventivně hospitalizují. Při představě, že budu přenášet stejně jako u Eldy (11 dní) mě dost chytaly deprese a měla jsem chuť se na to všechno vykašlat…

Mimčo jsme tedy už asi týden před TP přemlouvali jak to šlo, ale bylo neoblomné a opustit byteček nehodlalo. Podle kontrol bylo sice vše připravené, zátku už jsem téměř neměla, ale mimčo se stejně drželo zuby nehty. V den TP jsem se tedy uchýlila k mé poslední naději – riciňáku. Koktejl jsem si namíchala asi v 16 hodin a čekala, co bude. Po necelých 3 hodinách se dostavily první pohyby střev a na několikrát jsem úspěšně vyprázdnila vše, co tam bylo.

Občas mi zatvrdlo břicho, ale ani to nebolelo a pravidelnost žádná. V 21 hodin začínal v telce Dr. House, tak jsem si řekla, že se mrknu a uvidíme. Tvrdnutí břicha stále přetrvávalo, ale i když bylo trochu cítit, tak bylo dost nepravidelné a celkově mi přišlo, že k ničemu nepovede. Po Housovi jsem se tedy smířila s tím, že nebudu patřit mezi šťastné ricinové rodičky a šla spát. Jak jsem ulehla, tak se tvrdnutí najednou zpravidelnilo, bylo i trochu víc cítit, občas jsem musela trochu prodýchat, ale pořád nic, co by mě přimělo nespat. Asi po hodině „spánku“ jsem došla k závěru, že ty blbý poslíčky půjdu rozehnat do vany, ať se aspoň vyspím. Asi hodinu jsem se máčela ve vaně, blbí poslíčci nijak neustupovaly, ale já už sem byla tak skeptická, že jsem si porod ani trochu nepřipouštěla. Šla jsem si teda zase lehnout a mezi kontrakcemi pospávala asi do jedné v noci. Pak jsem šla na další vanu a po ní jsem už došla k závěru, že možná by to přeci jen porod být mohl, ale že to bude asi na dlouho. Kontrakce byly pravidelné asi po 3 miutách, ale trvaly asi jen necelou minutu a to se mi zdálo být dost krátké (u Eldy jsem měla kontra po pěti minutách s tím, že trvaly i 2 nebo 3 minuty). Tak jsem klikala contrastion master, občas odběhla na WC nebo do sprchy a pořád odkládala zavolání PA (měla jsem strach, že jsou to poslíčci a že ji budu zbytečně burcovat :-)) Někdy po půl čtvrté jsem zjistila, že trochu krvácím, tak jsem došla k závěru, že kvůli tomu bychom jeli do porodky tak jako tak a PA jsem zavolala. Ta mi potvrdila, že teda to asi porod bude a ať vyrazíme.

Vzbudila jsem manžela, ten chvilku nechápal, co myslím tím, že pojedeme do porodky, ale nakonec se probral a vylezl. Asi během půl hodiny přenesl spící Eldu o patro výš k švagrovcům, přestěhoval tam psa apod. Já jsem ještě narychlo sbalila nějakou tašku pro Eldu a vyrazili jsme.

K nemocnici jsme dojeli ve 4:45, zaparkovali jsme na vzdálenějším parkovišti a pomalou procházkou jsme se vydali k porodce. PA už na nás čekala, mile nás přivítala a vyšetřila mě. Byla jsem na 5 prstů, tak konstatovala, že jsme přijeli úplně akorát. Natočila monitor, který byl ukázkový, a probudila doktorku, která mi ještě narychlo udělala ultrazvuk, aby zkontrolovala jizvu. Vše bylo v pořádku, tak jsme se přesunuli na porodní pokoj. Porodní sál byl moc pěkný, uprostřed byla veliká vana, tak jsem si ji napustila a válela se v ní. Kontrakce byly stále po 3 minutách, stále krátké, jenom postupně přibývaly na síle. Asi po hodině jsem z vany vylezla. PA zkontrolovala srdíčko, zjistila, že jsem se zase o něco pootevřela, a já jsem začala nastřídačku pochodovat po pokoji a prodýchávat v kleče. Kontrakce už začaly nabírat na síle, pomalu mě přecházel humor. To mohlo trvat tak hodinu, ale už ty časy nemám tak jisté… Zhruba po hodině nastala pro mě nejhorší část porodu. Kontrakce jak sviňa, já jsem visela na manželovi, řvala jak tur a myslela, že umřu. Zpětně si říkám, že v téhle době zhruba měli ve vedlejších místnostech poradny a monitory, tak si to museli ostatní pěkně vychutnávat - nechtěla bych tam zrovna sedět na preventivním monitoru :-). Nicméně v tu chvíli mi to bylo dost fuk, a PA mě jenom podporovala, ať si zařvu a že je to super a že řvu fakt skvěle a tak :-D. Takhle jsme se dobrali plného otevření a mně se začalo chtít děsně tlačit.

PA mi píchla vodu a to byla najednou úleva o 500%. Prvně jsem zkoušela tlačit na boku, mimčo ještě nebylo úplně dorotované, ale po pár kontrakcích se dorotovalo a já jsem se z boku ráda přesunula. Zkoušeli jsme v sedě, ale to mi moc nevyhovovalo, nakonec jsem se na hypermoderním porodním křesle přesunula do kleku a v něm už zůstala. Nevím, jak dlouho jsem tlačila, muž tvrdí, že celkem dlouho (možná hodinu nebo hodinu a půl), ale mně to bylo celkem jedno. Kontrakce už tolik nebolely a jediné, po čem mé tělo toužilo, bylo tlačit, tak jsem tedy tlačila. Dost dlouho jsem při tlačení jenom cítila, jak hlavička naráží úplně nahoře do hrdla, ale potom se to najednou zlomilo a asi na 2 nebo 3 zatlačení projela ven. Potom ještě jedna kontrakce na ramínka a pak už jsem cítila jenom šplouch a jak malá vyjíždí ven. Narodila se 8:52. To byl ten nejkrásnější pocit na světě. Hned mi ji podali mezi nohama a pomohli mi otočit se na záda. Měla jsem ji v náručí a nevěřícně zírala, že ten porod jako fakt funguje, že to fakt jde porodit dítě. Jak dotepal pupečník, tak ho přestřihli, malou si narychlo vzali a osušili ji a odsáli (vypila dost plodovky, tak potřebovala odsát - ještě den poté ji poblinkávala a bylo jí pořád dost, tak to asi bylo opravdu potřeba) a za pár minut (2-3?) mi ji vrátili. Dala jsem si ji na hrudník, zabalili ji do ručníků a dek a ňuchňali jsme se. Oční kontakt ji teda moc nebral, spíš tak pospávala, ale asi po 45 minutách se probrala a zuřivě se přisála a zůstala přisátá asi hodinu v kuse. Někdy mezitím jsem porodila placentu a zvědavě jsme ji s mužem prohlíželi, PA nám ukazovala, kde co je…

Pak přišla doktorka a zkontrolovala zranění. Neměla jsem ani škrábanec (žehnám EPI-NU), takže moje největší porodní poranění je odřené koleno z tlačení v kleče :-). Anežka měla 3 775 g, 50 cm, obvod hlavičky 34 cm. Za celou dobu v porodnici byla odnešena na sále na 3 minuty a pak na norozeneckém tak na 5 minut, jinak celou dobu byla se mnou. Pokud bych se nerozhodla druhý den odejít a nemusela vést tuhý boj s novorozeneckým, tak by můj dojem z porodu neměl ani jeden malý vroubek…, ale to už je jiná kapitola…