Svoje miminko jsem viděla po 3 týdnech od porodu

Srdečně Vás všechny zdravím a dovoluji si přidat příběh o mém druhém porodu.

První holčičku jsem porodila v roce 2007 v porodnici u Apolináře poměrně rychle, za 6 hodin po prasknutí plodové vody. Předpokládala jsem tedy, že druhý porod bude ještě kratší.

Ve 27. týdnu těhotenství jsem musela nastoupit k Apolináři na riz. odd. pro hrozící předčasný porod. Už jsem zde jednou ležela, nyní to bylo o to těžší, že jsem měla doma tříletou Janičku. Ležela jsem tu 6. týdnů na jip a pak konečně domů. Chodila jsem na pravidelné prohlídky k mému lékaři primáři Aleši Tomanovi. Domluvila jsem se s ním, že pokud to bude možné bude u mého porodu. Na 37. týdnu těhotenství mě preventivně přijal na porodnické odd. a v pátek po zhodnocení ozev na kardiotopografu a ultrazvuku se rozhodl, že mi píchne plodovou vodu. Kontrakce už jsem měla, tak jsem byla v podstatě ráda. Nakonec jsem rodila až druhý den, porod se zkomplikoval a najednou to byl neodkladný císařský řez. Jen vím, že v té chvilce se mi ulevilo, protože bolesti jsem měla hodně velké. Potom už si pamatuji jen jak jsem jela na sál, víc vím jen od manžela. Po porodu jsem začala masivně krvácet a rozvinul se u mě hemoragický a hypovolemický šok, takže jsem musela znovu na operační sál a pod další narkozu. Tam doktoři museli přistoupit k rad. zákroku-odstranění dělohy, abych nevykrvácela. Potom mě sanitka převezla na KAR VFN v Praze. Tam jsem ležela asi 2 dny a putovala po stabilizaci zpět na aro v Nymburce.

Stále jsem tvrdila, že mě bolí strašně hlava, tak po CT mozku bylo zjištěno, že mi praskla cévka v hlavě a tvoří se mi hematom. Bylo velké štěstí, že krev tekla mimo hlavní centra. Takže mě převáželi na neurochirurugii jip na Homolku. Tam mi udělali parádního ježečka a z dlouhých vlasů nezbylo nic. Do hlavy mi navrtali lékaři hadičku na odtok krve a čekali zda tento zákrok bude stačit. První týden jsem nevnímala vůbec realitu, po probuzení jsem nechápala kde jsem a proč jsem v Praze. Myslela jsem si, že je to sen. V nemocnici jsem celkem byla 10. týdnů a svoje miminko viděla po 3. týdnech od porodu.

Ted už s nadsázkou říkám, že si v každé nemocnici nechali nějaký kousek mého já. Moc děkuji lékařům, sestrám, manželovi, rodině a přátelům za jejich péči a podporu. Ještě jednou děkuji, nikdy bych nevěřila, jak je štěstí vrtkavé.

Nepošlete nám také svůj porodní příběh na redakce(zavinac)rodina.cz?