Přidat názor k článku Pojďme s tím něco udělat!

Pettino,
díky, zatím jsem od nikoho neslyšela, že by na tom byl stejně. Dnes je mi dvacet osm, vdala jsem se a chceme mít brzy děti. A kvůli svému dětskému traumatu jsem odhodlaná dát velký pozor na to, co moje děti děsí. Naprosto chápu pisatelku článku, k němuž patří tahle diskuse, a souhlasím s ní. Myslím si, že svět a všechno kolem nás je z velké míry takové, jaký je způsob a úhel našeho pohledu na věc. Mám zkušenost, že pokud přistupuji k lidem jako k dobrým bytostem, většinou takoví jsou. Nedávno jsem tady na rodině četla starší, ale báječný článek o tom, co mají společného nešťastné, ale i šťastné vztahy. Byla tam zajímavá věc: Lidé žijící ve fungujícím vztahu si o svém vztahu většinou vytváření "pozitivní iluze". Dál to bylo vysvětleno - nejde o přikrašlování skutečnosti, ale schopnost vidět a pamatovat si hlavně to dobré. Takže ne objektivní vztahové příčiny kazí mikrokosmos vztahu, ale subjektivní náhled zúčastněných na něj. Jestli se člověk v dětství naučí, že svět je nebezpečný a lidé zlí, bude mu to později život komplikovat, ne-li nenapravitelně kazit. Zdraví Lada