Pojďme s tím něco udělat!

Už dlouhou dobu přemýšlím, proč se mám chovat jako blázen a při každém ohlášení zpravodajství v rádiu běžet přes celý byt k ovladači a vypínat ho. Vysvětlím vám to: já nepotřebuji a NECHCI slyšet informace o tom, kolik na světě přibylo katastrof s lidskými oběťmi, kolik zvířat či dětí bylo utýráno, kolik se stalo násilných trestných činů či sebevražedných útoků a s jakými (do detailů popsanými) následky…. já prostě NECHCI žít v černé kronice. Přitom jsem dospělá osoba, říkám si, měla bych se s tím snad umět vyrovnat – ale toto jsou skutečně informace, o které nestojím. Vím, že se to děje, vím, že zavřít před tím oči není řešení – ale pozor! Tyto zprávy poslouchají i moje děti! Poslouchají je zřejmě i Vaše děti – pokud tedy nedoběhnete včas a rádio či televizi nestihnete vypnout. Tištěných médií se tato situace zas tolik netýká – podobný článek nemusím číst, kdežto rozhlasový či televizní hlasatel mi na výběr nedá.

U nás doma je situace taková, že televizní zprávy z výše popsaných důvodů nesledujeme vůbec, ale rádio posloucháme celkem rádi. Zpravodajství se tedy nevyhneme. Někdo snad může namítnout, že devítiměsíční dcera tomu stejně neporozumí, ale mnozí rodiče mi jistě dají za pravdu, že minimálně z tónu řeči i tak malý človíček pochopí dost. A ta tříletá princezna už rozumí všemu velmi dobře. A poslouchá, i když to tak právě nevypadá – a zapisuje si do hlavinky všechno, a buď vědomě nebo podvědomě to nějak zpracovává. Mě však velmi leží na srdci zdravý psychický vývoj mých dětí– a jsem přesvědčena o tom, že i Vám. Pojďme se k nim tedy chovat lépe než k sobě! Pojďme zařídit, aby nemusely vnímat tyto otřesné zprávy alespoň do doby, než si je budou schopny rozumově zpracovat! Pojďme zařídit, aby se rodiče nemuseli obávat v každou celou hodinu, kdy začíná zpravodajství toho, co v něm uslyší malá ouška jejich potomků!

Připadá mi paradoxní, že je běžné označovat filmy hvězdičkou či znaménkem udávajícím, od kolika let je vhodné je sledovat. Normou také je zařazovat sexuální či erotická témata až po desáté hodině večerní. Ale o té příšerné události z olomoucké porodnice jsem se dnes dozvěděla v pravé poledne na veřejnoprávním Českém rozhlasu 2 - Praha!!! Těsné poté, co hlasatelka popřála dobrou chuť ke svátečnímu nedělnímu obědu!!! Komu ta zpráva o utržené hlavičce rodicího se dítěte rukou porodníka asi tak může prospět? Rodině nešťastné maminky? Jí samotné? Nebo snad jiným momentálně těhotným ženám, které se k porodu chystají? Či malým holčičkám, které jednou budou rodit? Může někdy někdo na takovou informaci zapomenout? Mě už se to zřejmě do smrti nepodaří… Taková událost patří dle mého názoru skutečně jen do černé kroniky v malém sloupku novin – tam ať si to přečte ten, kdo je připraven. Zkusme však zařídit, aby to na nás už rozhlas či rádio nemohl vypálit jen tak, bez předchozího varování! Co kdyby vstoupila v platnost například norma pro rozdělení zpráv na dvě poloviny – první část dejme tomu o politice, ekonomice, kultuře a počasí a druhá část – oddělena upozorněním na obsah nevhodný pro děti ať si mluví o všem ostatním. Právo na svobodu slova by snad nebylo narušeno, ne? Já osobně bych alespoň stihla pohodlně k tomu vypínači dojít…

A na závěr: skutečně chci podniknout konkrétní kroky – minimálně oslovit Radu pro rozhlasové a televizní vysílání (veřejnoprávní média si přece platím i já – mám tedy právo do toho trochu hovořit). Ale ráda bych šla i dál a pokusila se skutečně výše navržený (anebo lepší) nápad prosadit i do soukromých rozhlasových či televizních stanic prostřednictvím obecně platného zákona. Bude to znít jako šílená fráze – ale jde snad přece o naše děti a způsob, jakým ony vnímají současný svět, ovlivní i svět budoucí!

Prosím tedy všechny z Vás, kdo máte s něčím podobným zkušenost – ať už jednotlivce či různé Jihočeské matky, Pražské matky, Sdružení pro rodinu, nadace a neziskové organizace…..atp., prostě všechny, kterých se to týká, ozvěte se, zkusme s tím společně trochu hnout!