Hlavně, že se malý divák baví

Shlédl jsem s dětmi, dle jejich přání, film, na který se těšily, Sám doma. Byla to opravdu legrace. Jen si nejsem příliš jistý, zda taková legrace nemůže přímo ohrožovat bezpečnost a zdraví dětí a vlastně nejen dětí. (Nad etickým a sociálním účinkem filmu se raději nechci ani zamýšlet.)

Nebezpečná mi připadá mystifikace, že lidský organismus (že jde o tělo padoucha tu asi nebude podstatné) reaguje pouze točením hlavy a komicky zdecimovaným výrazem ve tváři na akce jako je pád z desetimetrové výšky na betonovou podlahu, opakovaný zásah cihly, dopadající z desetimetrové výšky na temeno hlavy či obličej, průchod zjevně silného elektrického proudu pažemi přes srdce, či ponoření hořící hlavy do záchodové mísy naplněné benzínem.

Nepočítal jsem přesně, ale odhadem nejméně po dvaceti z těchto "velkolepých žertíků", kterými je film doslova nabitý, by s největší pravděpodobností následovala okamžitá smrt, byť by šlo o organismus americký.

Lidské tělo je tu však pojato jako zcela nesmrtelné, padouch se ze svého kómatu vždy znovu zvedá a s ještě větší silou a vervou se vrhá do dalších pastí, dokud není zatčen policií, ale i pak má ještě dost zdraví a síly na hádku se svým komplicem.

Kolik dětí tuto nadsázku chápe, nebo jim ji rodiče vysvětlí a kolik z těch ostatních může v zápalu hry pod dojmem podobného filmu některá reálná nebezpečí podcenit?

Nemyslím, že je nutné dětem tento typ zábavy rovnou vzít, ale přece stejného efektu, tj. točící se hlavy a komicky zdecimovaného výrazu ve tváři lze dosáhnout i prostředky neohrožujícími život, jako např. nástrahy Amélie na zelináře Collignona, nebo žertíky v českém filmu S tebou mě baví svět.

Filmy vysílané v televizi snad mají nějaká pravidla. Neměli bychom je doplnit?