VyVolení a děti z MŠ

Nevím, co se tak změnilo od krásných dní mého dětství. Před domem jsme měli pískoviště a doma televizi, kde každou neděli vysílali nějakou úžasnou pohádku nebo pořad pro děti. Asi nám to tenkrát ke štěstí stačilo. Dnes se pohádky opakují neustále dokola. Nejsou peníze na to, aby se natočila nějaká nová, klasická pohádka, ve které dobro vítězí nad zlem.

Nejjednodušší řešení, aby doma děti nezlobily, je opět jediné. Posadit je k televizi. Proč ne? Ale na co se děti dívají? Jsou to snad pohádky? Buďte, prosím vás, dnešní! Je to reality show! A jaká je realita v MŠ? „Paní učitelko, viděla jste včera v televizi VyVolené? Mně se moc líbí Regina. Má krásné žluté vlásky a vypadá jako princezna. Já bych chtěla být jako ona.“ Do rozhovoru se vmísí Ondra: „Já jsem včera viděl v televizi, jak se má Monika se Sašou ráda pod peřinou v posteli. A víš, proč jsem to viděl? No, vždyť tam jsou infra kamery.“ „Ale já se dívám na Velkého bratra,“ vstupuje do debaty Lukáš, „tam se mi líbilo, jak se svlékali kovbojové do naha.“ Překvapená televizi s tatínkem a s maminkou?“ „Ne, my máme s bráchou televizi v pokojíčku a díváme se, na co chceme.“

To je realita. A v ní učitelka vysvětluje dětem, že ne každý, kdo je krásný, je i hodný. Snad nejlépe i vyprávěním pohádky O ošklivém káčátku. No a dál? Nevím jak dál. Ale myslím si, že malé děti nemohou být připravené sledovat realitu v televizi. Prostě proto, že nejsou dospělé. Nechte dětem jejich pohádky, fantazii a iluze. Nechte dětem i pískoviště před domem. Nechte děti si hrát. A uvidíte. Uvidíte, jak pomalu vyrostou a stanou se z nich dospělí lidé. Možná, že i ony budou potom používat rčení: „Za našich mladejch let bejval svět jako květ.“