Re: Proč tak černě?

No, Lízo, tohle já si pro sebe taky v podstatě řeším - jestli něco dítěti vnucovat nebo ne. Právě třeba u té sexuální výchovy jsem četla v děsně chytrých článcích o tom, jak se dětičky kolem 2. až 4. roku seznamují se svým tělem a ptají se na různé věci - a že rodiče jim na to mají pravdivě, ale vhodnou formou, odpovídat, a že "dokud se dítě neptá, není ještě zralé na tyto informace" atd. Tak můj syn se skutečně neptá. Respektivě ptá, ale výrazně méně, než bych čekala. Takže právě řeším, jestli něco říkat i za takových okolností, když vlastně nic nechce vědět, anebo neříkat. No, u nás je to taky trochu zvláštní tím, že je dost citlivý, takže se s těmi informacemi (obzvlášť s těmi závažnými až hrůzostrašnými) musí zacházet velmi opatrně. Hele, ještě v šesti letech se bál lva v Krtečkovi - to snad o něčem vypovídá, ne? --- Pak musí člověk hódně vážit slova a posuzovat informace, aby poučení nebylo na úkor vyděšenosti. Ostatně - syn má být po kom. Já se taky nemůžu dívat na akčňáky a trillery, páč se mi to vrací (vryl se mi do paměti jeden obzvlášť chutný díl Akt X, který mě děsil pár týdnů).
M.