Proč tak černě?

Já si nemůžu pomoct, ale hodně přece záleží na přístupu rodičů (a rodiny) k dětem. Jistěže se moje dcera dívá na televizi, ale jen na to, co jí dovolím. Nechápu, proč by měla mít televizi v pokoji (my jsme ji tam se sestrama měly ale nepamatuju se, že by ji některá z nás pustila, aniž by o tom rodiče věděli a večer, to ani náhodou). Co se týče pískovišť, mám pocit, že se situace naopak o dost zlepšila, oproti mému dětství, přibyly prolézačky, houpačky, klouzačky a jediná potíž je v tom, uhlídat hřišťátka před pejsky, a hloupými lidmi, co nechápou jejich smysl. Chápu, že čím jsou děti starší, tím hůř můžu ovlivňovat jejich hodnoty a určovat jim priority, ale taky věřím, že pokud to nezanedbám teď, nebudu muset naříkat později. Takže si u pohádek a pořadů pro děti hodně povídáme a říkáme si, co je jenom jako a co v žádném případě dělat nemůže. Co mě v televizi vadí nejvíc, jsou reklamy zaměřené na děti před dětskými pořady. To považuju za velkou zradu.