Nesouhlasím

K článku mám několik výhrad:
a) domnívám se, že se stále natáčí spousta hezkých dětských pohádek, kde dobro vítězí nad zlem. Možná jsou podávány trochu jiným způsobem, než před třiceti či čtyřiceti lety, ale myslím si, že děti za tu dobu také prodělaly nějaký vývoj. Navíc si myslím, že pokud by naši rodiče měli možnost nám televize dopřát více (tj. kdyby tam něco víc dávali), určitě by ji využili. Všeobecně si myslím, že se doba našeho mládí příliš idealizuje - jako by se děti nikdy nenudily, laskavý a chápavý tatínek s maminkou se jim věnovali 24 hodin denně, a to tak, že si s nimi hráli na písku, četli jim pohádky a dovolili jim jednou za týden se podívat na pohádku.Moje zkušenost (je mi 36) a zkušenost naprosté většiny mých známých je taková, že maminka odkvačila do práce když nám bylo 6 měsíců, tatínkové měli většinou dvě zaměstnání, a my jsme skončili buď v jeslích, nebo celodenně na krku babičkám a dědečkům. Já osobně si myslím, že jsem měla kliku na celkem aktivní rodiče, takže víkendy bývaly super s výlety atd., ale naprostá většina mých kamarádů tuhle zkušenost nemá - buď se váleli doma, nebo otročili na chalupě.
b) zřejmě záleží na lokalitě, ale sídliště, kde bydlíme, je plné hřišť a pískovišť. Jediný problém je, že já svého syna ve čtyřech letech nepustím ven samotného, jako mě maminka pouštěla na dvorek.
c) připadá mi nepříliš pěkné, pokud se někteří rodiče rozhodnou dovolit dětem z mateřské školky dívat se na Vyvolené a podobná díla. Já bych to nedovolila hlavně proto, že je to prošpikované sprostými slovy, a taky proto, že mi všechny reality show přijdou nebetyčně hloupé. Nicméně si nemyslím, že by sledování reality show nějak snížila schopnost malého dítětě rozlišovat mezi dobrem a zlem (princezna v pohádce taky může mít krásné zlaté vlásky a přitom být potvora až na půdu). Řekla bych, že základní morální hodnoty dítě absorbuje v rodině,tj. v chování maminky a tatínka, a pokud si ten žebříček vytvoří špatně, tak žádná hodná laskavá paní učitelka nic nenapraví.