Cenzurovat? To snad ne.

Také mi to není dvakrát příjemné. Nicméně si myslím, že není cesta v příkazech a zákazech vysílat (či nevysílat) to, či ono. Pokud si dobře pamatuji, takto filtrovaných zpráv jsme si užili dostatečně. A není to o tom, že dříve se neděla taková zvěrstva. Děla, akorát to nebylo uvolněno do médií.
Dnes to o volném přístupu k informacím všeho druhu (byť i drsných). Je jen na nás, do jaké míry necháme takové zprávy pracovat na nás a našich dětech.
U nás to funguje asi takto: Děti se smí dívat na televizi pouze na námi vybrané programy, případně na "své" kazety. Stejná pravidla platí i pro počítačové hry. Stejně většinou skončí u knížek a časopisů. K tomu je u nás celodenně puštěno rádio. Jelikož je to kulisa, k jakékoli činnosti, děti hlavně vnímají hudbu (vlní se do rytmu, případně pobrukují), mluvené slovo je nezajímá, případně ruší. Starší dcera se s námi dívá na TV zprávy a pravidelně čte denní tisk. Pokud je tam něco drsnějšího, většinou si o tom na místě popovídáme. Politikou počínaje, černou kronikou konče. Není to skleníková květinka a nežijeme ve vzuchoprázdnu. Nemyslím si, že jí to nějak zatěžuje. Život není jen o tom hezkém a příjemném.