Přidat názor k článku Jak jsem rodila v továrně na děti

Já taky rodila v Podolí císařem. Nebudu Vás nudit popisem proč a jak,protože si myslím,že jsem měla a mohla rodit normálně,ovšem nechala jsem se zlomit. Vůbec mi nedali šanci. Jde mi však o popis oddělení. Byla jsem na JIP,zářivky celou noc,pořád šrumec atd. „Naštěstí“ tam byl důležitější případ a tak jsem se s radostí přesunula na „pocísařské“ oddělení. Měla jsem dojem,že mimi je moje,ale bylo asi majetkem nemocnice. Prosila jsem,ať mi mou holčičku nosí častěji,ale byla jsem setřena,že není proč a že jim to nevychází,mají moc práce… Těch pár minut zhruba 4Xdenně-to bylo peklo. Odnesli nám je a my s vlhkýma očima počítali minuty do dalšího slíbeného termínu. Naslouchali napjatě,jestli pláč ze „skladu“ miminek je nám známý,nebo zda-li je cizí,ale ještě jsme ty naše broučky vlastně neznali. Ihned po nástupu do porodnice jsem avízovala,že mám vpáčené bradavky a velkou touhu kojit. Doslova jsem otravovala každou sestru o pomoc,ale bohužel. Kojení nám bylo vysvětleno samoukou,dle videa,ale samozřejmě jsem musela podepsat,že mě poučili. Některé sestry byly k miminkům dle našeho názoru hrubé,nedodržovaly desatero o kojení atd. Mé holčičce dali hned první den Nutrilon,nechápu proč??!! Jedna byla milá,ovšem druhý den měla volno a já stále nekojila. Nenechali nám je ani minutu navíc,prý proto,že nám ještě neukázali přebalování-sranda co?? Vše nebylo zlé,sestry které se starali o nás maminky byly skvělé,ochotné a usměvavé celou noc,přestože nás omývaly a dělaly i jiné nehezké ůkony. Já bych však zvládla hrubé zacházení,ale pro mimi jsem chtěla jen to nej. Druhý den se uvolnil nadstandard v klasickém oddělení šestinedělí a tak jsem se zaťatými zuby doskákala dolů a měla jsem holčičku u sebe. To byl nejlepší balzám na jizvu. Po třech dnech jsem konečně zjistila,že je to vážně holčičkaJ. Pupík už neměla,smolku už nekadila-bylo mi to líto. Já taky rodila v Podolí císařem. Nebudu Vás nudit popisem proč a jak,protože si myslím,že jsem měla a mohla rodit normálně,ovšem nechala jsem se zlomit. Vůbec mi nedali šanci. Jde mi však o popis oddělení. Byla jsem na JIP,zářivky celou noc,pořád šrumec atd. „Naštěstí“ tam byl důležitější případ a tak jsem se s radostí přesunula na „pocísařské“ oddělení. Měla jsem dojem,že mimi je moje,ale bylo asi majetkem nemocnice. Prosila jsem,ať mi mou holčičku nosí častěji,ale byla jsem setřena,že není proč a že jim to nevychází,mají moc práce… Těch pár minut zhruba 4Xdenně-to bylo peklo. Odnesli nám je a my s vlhkýma očima počítali minuty do dalšího slíbeného termínu. Naslouchali napjatě,jestli pláč ze „skladu“ miminek je nám známý,nebo zda-li je cizí,ale ještě jsme ty naše broučky vlastně neznali. Ihned po nástupu do porodnice jsem avízovala,že mám vpáčené bradavky a velkou touhu kojit. Doslova jsem otravovala každou sestru o pomoc,ale bohužel. Kojení nám bylo vysvětleno samoukou,dle videa,ale samozřejmě jsem musela podepsat,že mě poučili. Některé sestry byly k miminkům dle našeho názoru hrubé,nedodržovaly desatero o kojení atd. Mé holčičce dali hned první den Nutrilon,nechápu proč??!! Jedna byla milá,ovšem druhý den měla volno a já stále nekojila. Nenechali nám je ani minutu navíc,prý proto,že nám ještě neukázali přebalování-sranda co?? Vše nebylo zlé,sestry které se starali o nás maminky byly skvělé,ochotné a usměvavé celou noc,přestože nás omývaly a dělaly i jiné nehezké ůkony. Já bych však zvládla hrubé zacházení,ale pro mimi jsem chtěla jen to nej. Druhý den se uvolnil nadstandard v klasickém oddělení šestinedělí a tak jsem se zaťatými zuby doskákala dolů a měla jsem holčičku u sebe. To byl nejlepší balzám na jizvu. Po třech dnech jsem konečně zjistila,že je to vážně holčičkaJ. Pupík už neměla,smolku už nekadila-bylo mi to líto. Jídlo mivelice chutnalo a týden utekl jako voda,ale dušička bolí stále.