Přidat názor k článku Hračky - pomáhají rozvíjet, nebo tomu naopak brání?

Marie, zcela s Tebou souhlasím. U nás to vypadá naprosto stejně. Babička pracuje v obchodě, který sousedí s hračkářstvým a jakmile jim dojde sebevětší "ptákovina", naše babi ji hned koupí. Starší dcera má tunu roztodivných plyšáků, protože babičče připadaly tak roztomilý a přece - nekup to tomu dítěti... Dnes je to už slečna, přesto plyšák k narozeninám i vánocům prostě musí být. I malýmu už kupuje další plyšáky, přece - on si s tím vyhraje a je to tak měkoučký a pěkný... Že tomu upadávají a různě ukusuje oči, věčně má v puse chlupy z nějakých čupřin, to jí nevadí. Nebo jsou to hračky určené jako přívěsky, tak jsou na řetízku, který hned odděláme a prý - proč to ničíme? Vysvětlit si nic nedá, to je marnost nad marnost.
S druhou babičkou jsem si trochu poradila, tam jsem na otázku, co kupit malému k vánocům řekla, že oblečení ne, toho máme dost (a taky hrůzné zkušenosti z dárků), hračky rozhodně ne... no ale mohla by koupit takový velký měkký kostky, s čísly a písmenky, ty by se nám hodily, sice za pár měsíců, ale je to tak jediný, co potřebujeme. Tak je koupila, opravdu nic víc a teď na každé návštěvě slyším - kdeže jsou ty kostky,proč mu je nedám, jestli byly špatný a že jsem je chtěla... Tak pořád dokola uražené babičce vysvětluji, že jsou velký, že je ještě neudrží v ručičce, ale až to půjde, tak budou bezva a vyhraje si s nima.
A tak sama po těchto zkušenostech kupuji jen to, o čem mám pocit, že skutečně bude k hraní a k nějakému rozvoji dítěte a ne jen "další do sbírky" nemožností...